Blog uživatele Peter Žaloudek

Každý strom lze poznat po jeho ovoci… (Lk 6,44). Každý dobrý strom rodí dobré ovoce…. (Mt 7,17).

Všichni tato Ježíšova slova známe. A všichni ze svého života víme – aniž bychom znali jejich původ – jak jsou pravdivá: To, co dobrá matka, dobrý otec do svých dětí zasejí – výchovou, slovy a osobním příkladem – jednou, přestože kdykoliv mohou nastat velké životní bouře, ponese v jejich potomcích dobré ovoce.

Konec starého a začátek nového roku jsem prožíval, byť pod vlivem corony i jiných událostí rakouské a světové společenské scény, kupodivu v optimistické náladě. Vysvětlím v následném textu.

Všichni známe jméno knížete Karla Schwarzenberga, českého politika, ať již s jeho názory sympatizujeme nebo ne. Ale málokdo asi ví, že na slavném vídeňském náměstí Schwarzenbergplatz se od roku 1867 nachází socha jeho přímého praprapraděda, knížete Karla Filipa Schwarzenberga, který se nedaleko odsud v roce 1771 narodil. Patnáctého října 2020 uplynulo přesně 200 let od doby, co tento kníže ve věku 49 let zemřel. 

Předem avizuji, že tento text se nebude líbit těm, kteří sympatizují s níže uvedenými politiky, ani těm, kteří v Čechách, na Moravě či na Slovensku smýšlejí podobně. Předehrou k napsání tohoto textu bylo krátké video uveřejněné ve čtvrtek 15. října na portálu www.pravda.sk pod názvem „Popletený Matovič z Bruselu“, ve kterém se slovenský premiér snaží přiblížit svým spoluobčanům ekologické téma ze zasedání ministerských předsedů EU o potřebě ochrany klimatu.

Občanská kuráž až do samé krajnosti

svědectví Borise Cyrulnika 

Eugen Drewermann (*20. června 1940) se narodil ve westfálském Bergkamenu. Jeho otec byl evangelík, matka katolička. Po studiu katolické teologie působil jako kněz, profesor teologie a psychoanalytik. Je autorem téměř 70 knih. V roce 1978 získal doktorát za trojsvazkovou práci Struktury zla. Následně působil na teologické fakultě v Paderbornu. Byl by býval měl před sebou velikou kariéru, ale…

V době koronavirové krize v Česku, na Slovensku či v Rakousku je kromě politiků a odborníků na epidemii stále častěji slyšet také hlasy psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů. Rád bych poukázal na několik výroků prof. dr. Alfrieda Längleho, známého v Rakousku i ve světě. Byl studentem a následně dlouholetým spolupracovníkem Viktora Frankla. Je propagátorem tzv. existenciální analýzy a logoterapie. Jedním z jeho známých výroků je: „Každý musí nejdříve umět zacházet sám se sebou, a teprve pak se může úspěšně postavit výzvám každodenního boje o přežití.“

Co znamená pro církve, že budou opět otevřeny kostely pro slavení veřejných bohoslužeb?

Jan-Heiner Tück:

1.

Mezi největší turistické atrakce moderní Vídně patří vedle tzv. Hundertwasserhausu také Wotrubakirche, Wotrubův kostel, postavený v roce 1976. Tak jako mnoho lidí, kteří se zajímají o architekturu, míří do Francie, aby navštívili tamější kostely a kláštery, díla slavného architekta Le Corbusiera v Ronchampu, La Tourette či Firmini, mnoho návštěvníků rakouské metropole, věřících i nevěřících, si přeje spatřit kostel sv. Trojice postavený ze 152 betonových bloků různé velikosti.

a s tím související život

Motto: Vytěsněný, neřešený problém se stává zátěží, s kterou se později musí poprat nejen dotyčný člověk, ale někdy i následné generace…

Motto: Rabín Mordecai Finley: „Spousta tvých básní působí jako židovská liturgie. Napsal jsi někdy záměrně něco liturgického?“ Leonard Cohen: „Myslel jsem si, že všechno, co píšu, je liturgie.“

Nový fenomén se šíří kolem nás! Cestou do obchodu potkávám lidi různého věku, kteří nesměle a s ostychem prosí o peníze. Je na první pohled jasné, že se nejedná ani o uprchlíky, ani o Romy z Balkánu, kterých zde jsou za „normálních okolností“ spousty na každém rohu, a nejsou to ani bezdomovci. Všichni uprchlíci bydlí na zabezpečených místech, aby o ně bylo postaráno, aby se nenakazili a aby ani oni nenakazili jiné. Rumunské a bulharské Romy museli jejich mafiánští bossové odvézt domů, protože Rakousko uzavřelo hranice.

Chovat se odpovědně ve světě, který se ocitl mimo zaběhané koleje… Zamyšlení nad životem a odkazem Dietricha Bonhöffera v souvislosti s krizemi dnešního světa

Bez ohledu na to, je-li člověk křesťan nebo ne (křesťané věří, že Bůh je láska), se asi většina lidí na světě shodne na tom, že bez lásky nelze žít. Své o tom vědí rodiče, obzvláště matka, děti, sourozenci, blízcí přátelé, lidé různých jiných vyznaní, a také ateisté. Mnozí jsme ve svém životě udělali zkušenost s cizím, neznámým člověkem, ze kterého vyzařuje láska a dobro tak silně, že je to až hmatatelné. Cosi neobvyklého, silného, co nás zcela uchvátí a naplní pocitem blaženosti a štěstí, jaké běžně vůbec neprožíváme. Něco takového se mi před několika dny přihodilo.