Blog uživatele Peter Žaloudek

Aktivní novinářka a křesťanka slaví 90. narozeniny 

Aneb vše ve starých kolejích!

V rakouském rozhlasu jsem zaslechl rozhovor redaktora s jihoafrickým anglikánským knězem a řeholníkem Michaelem Lapsleyem. Tento dialog mne silně oslovil nejen kvůli řeholníkově osobnosti, ale i jako inspirace pro českou a slovenskou společnost, které jsou i 30 let po tzv. pádu komunismu stále ještě hodně ovlivněny sympatizanty s někdejším režimem i nynějšími voliči takových kontroverzních politiků jako je český prezident a premiér, oba bývalí komunisté, jeden z nich dokonce spolupracovník StB.

Překlad zmíněného rozhovoru

Bettina Stangneth

Smrť človeka mení uhol pohľadu na neho. Je to, ako keby zmeravelo more, zaseklo sa v zmietaní vĺn, prestalo sa prelievať cez brehy. Už neponúka žiadne prekvapenia. Až teraz sa dá konečne povedať, kto bol tento človek a čo znamená pre pozostalý svet. Napriek ťažkej chorobe jeho hlas utíchal v posledných rokoch len pomaly. Ešte tomu nie je ani rok, čo vyšiel posledný diel jeho zozbieraných spisov Begegnungen (Stretania). Nič iné nedokáže charakterizovať Küngov prebohatý, napätiami a konfliktmi preplnený život lepšie, než práve táto kniha.

(16. dubna 1921 - 28. března 2004) 

aneb co má společného pohled nekatolíka, liberálně smýšlejícího bohéma, se světem křesťanů 

V době jakékoliv krize udělá každému dobře i malá dobrá zpráva. Člověk se najednou zhluboka nadechne, ovane ho příjemný pocit a on kdesi hluboko uvnitř své bytosti cítí, že není ještě konec, že bude líp. Dobrá zpráva je jako droga, jako lék, jako inspirace, motivace, jako šíp zářící energie, který náhle prosvítí temnotu. 

Každý strom lze poznat po jeho ovoci… (Lk 6,44). Každý dobrý strom rodí dobré ovoce…. (Mt 7,17).

Všichni tato Ježíšova slova známe. A všichni ze svého života víme – aniž bychom znali jejich původ – jak jsou pravdivá: To, co dobrá matka, dobrý otec do svých dětí zasejí – výchovou, slovy a osobním příkladem – jednou, přestože kdykoliv mohou nastat velké životní bouře, ponese v jejich potomcích dobré ovoce.

Konec starého a začátek nového roku jsem prožíval, byť pod vlivem corony i jiných událostí rakouské a světové společenské scény, kupodivu v optimistické náladě. Vysvětlím v následném textu.

Všichni známe jméno knížete Karla Schwarzenberga, českého politika, ať již s jeho názory sympatizujeme nebo ne. Ale málokdo asi ví, že na slavném vídeňském náměstí Schwarzenbergplatz se od roku 1867 nachází socha jeho přímého praprapraděda, knížete Karla Filipa Schwarzenberga, který se nedaleko odsud v roce 1771 narodil. Patnáctého října 2020 uplynulo přesně 200 let od doby, co tento kníže ve věku 49 let zemřel. 

Předem avizuji, že tento text se nebude líbit těm, kteří sympatizují s níže uvedenými politiky, ani těm, kteří v Čechách, na Moravě či na Slovensku smýšlejí podobně. Předehrou k napsání tohoto textu bylo krátké video uveřejněné ve čtvrtek 15. října na portálu www.pravda.sk pod názvem „Popletený Matovič z Bruselu“, ve kterém se slovenský premiér snaží přiblížit svým spoluobčanům ekologické téma ze zasedání ministerských předsedů EU o potřebě ochrany klimatu.

Občanská kuráž až do samé krajnosti

svědectví Borise Cyrulnika 

Eugen Drewermann (*20. června 1940) se narodil ve westfálském Bergkamenu. Jeho otec byl evangelík, matka katolička. Po studiu katolické teologie působil jako kněz, profesor teologie a psychoanalytik. Je autorem téměř 70 knih. V roce 1978 získal doktorát za trojsvazkovou práci Struktury zla. Následně působil na teologické fakultě v Paderbornu. Byl by býval měl před sebou velikou kariéru, ale…