Blog uživatele Peter Žaloudek

Vzpomínka na Karla Kryla a osobní komentář k výročí jeho úmrtí

3. března jsme si připomněli 25 let od smrti Karla Kryla - jak ho nazývá jeho skvělý životopisec Vojtěch Klimt „nechtěným svědomím českého národa“.Kryla jsem miloval. To kvůli němu jsem se naučil hrát na začátku svého gymnaziálního studia v roce 1973 na kytaru a dlouhá léta jsem pak hrával jeho písně, a také výtvory jiných autorů, především Jaroslava Hutky a Vlastimila Třešňáka. Kryl je pro mne člověkem, se kterým jsem byl bytostně téměř ve všem „zajedno“.

Proč znovu potřebujeme víc transcendence

„Karl Barth mal raz sen o Mozartovi“, takto začína výber z osobných poznámok z Mertonovho denníka, ktoré vyšli knižne v roku 1966 pod názvom  Conjectures of a Guilty Bystander(voľne preložené: Pravdepodobnosti diváka so zlým svedomím). Americký trapistický mních Thomas Merton sa fiktívne zamýšľa nad tým, ako kalvinisticko-reformovaný švajčiarsky profesor teológie Karl Barth sníval o tom, že vo svojom fachu dogmatickej teológie skúšal študenta Wolfganga Mozarta.

Vědec, ekologický aktivista a politik

Zaslechl jsem v rádiu živě vysílaný rozhovor, který mne nesmírně zaujal. Týkal se ekologie, životního prostředí, oteplování a klimatických změn. Oproti jiným rozhovorům a zprávám na toto téma nezněl příliš katastroficky, hrůzostrašně ani beznadějně. Možná to bylo tím, kdo hovořil. Politik, člověk nesmírně vzácný, výjimečného a všestranného vzdělání. Onen rozhovor mi nešel z hlavy, až jsem si v rakouském rozhlasu objednal jeho kopii. Mnohokrát jsem jej poslouchal, a nakonec vybral následující pasáže.

V době oslav tohoto významného jubilea jsem pobýval na Moravě. Při poslechu rozhlasu či při pročítání různých novin by i slepý či hluchý musel poznat, že informace o tomto významném výročí jsou všudypřítomné. Dovolte mi zacitovat alespoň pět zdánlivě okrajových, nevýznamných zpráv, na nichž bych chtěl zdokumentovat podtón těchto oslav, který už ani zdánlivě, ani jinak banální nebyl, ba právě naopak.

Nejsem ani politikem, ani politologem, ani odborníkem na historii. Zažil jsem ale na vlastní kůži a ve vlastní rodině totalitární komunistický systém, proti kterému jsem bojoval, jak to jen bylo v mém mladém věku možné. Studoval jsem teologii, nejdříve v komunistickém Československu ve skrytosti a pak v emigraci v Římě oficiálně, a působil jako kněz ve Vídni, kde dodnes žiji. Život na Západě jsem si zamiloval od prvního okamžiku emigrace.

Salzburgské kulturní slavnosti 2018

Uvězněni lávou (Star Advertiser, 19. 5. 2018)

Dny mezi prvním a osmnáctým květnem letošního roku patří mezi nejsilnější, ale také nejkontroverznější v celém mém dosavadním životě: na jedné straně obrovská fascinace možností být tak blízko sopečné činnosti a vidět zblízka sílu živé země. Na straně druhé ale přímo hrůza, děs a strach z té ničivé síly, po které zůstává jen zkáza, mrtvo a zápach jedovatých plynů. Jestli existuje peklo jako hmota, teritorium či místo, tak to je právě toto.

(Honolulský deník Star Advertiser, 11. 5. 2018 o lávou poničené Puně na ostrově Havaj)

Nadace Herberta Haaga v Luzernu udělila dne jedenáctého března letošní cenu osobnostem angažujícím se za větší svobodu a toleranci v katolické církvi. Tentokrát ji nedostali odvážní či kritičtí teologové, kněží či řeholní sestry, jak tomu bylo v minulých letech. Letošní ocenění připomínalo spíše udělení Nobelovy ceny za literaturu, protože je získali dva mistři slova. Jeden je původcem slova tichého, zakomponovaného v lyrických verších, druhý slova expresivního, neboť je režisérem velkolepých divadelních inscenací. Andreas Knapp a Volker Hesse.

Sophie a Hans Schollovi

Pod takýmto titulkom vyšiel v denníku KURIER rozhovor s emeritným dekanom viedenskej teologickej fakulty a autorom mnohých kníh a publikácií, v Rakúsku mediálne uznávaným Paulom Zulehnerom. Paul Zulehner je známy prekladmi svojich kníh aj na Slovensku či v Čechách. Z uverejneného rozhovoru s redaktorkou Danielou Kittner prinášam nasledujúci preklad:

Pán profesor, spolu s pražským teológom Tomášom Halíkom ste nedávno iniciovali podpisovú akciu na podporu pápeža Františka. Čo neobvyklého koná pápež František, že musí byť odkázaný na podporu takejto iniciatívy?

Po volbách prezidenta v České republice

1.

Od té doby, co se stal americkým prezidentem Donald Trump, nemám rád tento výraz. Nesouhlasím s tím, aby kdokoliv cokoliv a kdykoliv jen tak nezodpovědně „plácnul“ do veřejného prostoru, ať již přes Twitter, Facebook, anebo jakékoliv jiné médium. Zvláště je-li je ten názor hodně agresivní, vyjadřuje nadřazenost a pohrdání, a zároveň neexistuje-li možnost vést s tímto názorem žádný rozumný, fundovaný a otevřený dialog za účelem nalezení pravdy.

Najskôr pár slov o Drewermannovi: Narodil sa v roku 1940, vyštudoval teológiu a v roku 1966 bol vysvätený za kňaza. Pretože sa zaujímal nielen o teológiu, ale i o psychológiu, študoval už ako kňaz ďalej a získal doktorát i z psychológie, i z teológie. Ako kňaz pracoval najskôr ako duchovný pre študentov, prednášal teológiu a publikoval. Dodnes je autorom viac ako 70 kníh. V roku 1991 mu paderbornský biskup odňal súhlas k prednáškovej činnosti, o rok neskôr mu zakázal i kázať a vzápätí bol suspendovaný.