Blog uživatele Peter Žaloudek

Občanská kuráž až do samé krajnosti

svědectví Borise Cyrulnika 

Eugen Drewermann (*20. června 1940) se narodil ve westfálském Bergkamenu. Jeho otec byl evangelík, matka katolička. Po studiu katolické teologie působil jako kněz, profesor teologie a psychoanalytik. Je autorem téměř 70 knih. V roce 1978 získal doktorát za trojsvazkovou práci Struktury zla. Následně působil na teologické fakultě v Paderbornu. Byl by býval měl před sebou velikou kariéru, ale…

V době koronavirové krize v Česku, na Slovensku či v Rakousku je kromě politiků a odborníků na epidemii stále častěji slyšet také hlasy psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů. Rád bych poukázal na několik výroků prof. dr. Alfrieda Längleho, známého v Rakousku i ve světě. Byl studentem a následně dlouholetým spolupracovníkem Viktora Frankla. Je propagátorem tzv. existenciální analýzy a logoterapie. Jedním z jeho známých výroků je: „Každý musí nejdříve umět zacházet sám se sebou, a teprve pak se může úspěšně postavit výzvám každodenního boje o přežití.“

Co znamená pro církve, že budou opět otevřeny kostely pro slavení veřejných bohoslužeb?

Jan-Heiner Tück:

1.

Mezi největší turistické atrakce moderní Vídně patří vedle tzv. Hundertwasserhausu také Wotrubakirche, Wotrubův kostel, postavený v roce 1976. Tak jako mnoho lidí, kteří se zajímají o architekturu, míří do Francie, aby navštívili tamější kostely a kláštery, díla slavného architekta Le Corbusiera v Ronchampu, La Tourette či Firmini, mnoho návštěvníků rakouské metropole, věřících i nevěřících, si přeje spatřit kostel sv. Trojice postavený ze 152 betonových bloků různé velikosti.

a s tím související život

Motto: Vytěsněný, neřešený problém se stává zátěží, s kterou se později musí poprat nejen dotyčný člověk, ale někdy i následné generace…

Motto: Rabín Mordecai Finley: „Spousta tvých básní působí jako židovská liturgie. Napsal jsi někdy záměrně něco liturgického?“ Leonard Cohen: „Myslel jsem si, že všechno, co píšu, je liturgie.“

Nový fenomén se šíří kolem nás! Cestou do obchodu potkávám lidi různého věku, kteří nesměle a s ostychem prosí o peníze. Je na první pohled jasné, že se nejedná ani o uprchlíky, ani o Romy z Balkánu, kterých zde jsou za „normálních okolností“ spousty na každém rohu, a nejsou to ani bezdomovci. Všichni uprchlíci bydlí na zabezpečených místech, aby o ně bylo postaráno, aby se nenakazili a aby ani oni nenakazili jiné. Rumunské a bulharské Romy museli jejich mafiánští bossové odvézt domů, protože Rakousko uzavřelo hranice.

Chovat se odpovědně ve světě, který se ocitl mimo zaběhané koleje… Zamyšlení nad životem a odkazem Dietricha Bonhöffera v souvislosti s krizemi dnešního světa

Bez ohledu na to, je-li člověk křesťan nebo ne (křesťané věří, že Bůh je láska), se asi většina lidí na světě shodne na tom, že bez lásky nelze žít. Své o tom vědí rodiče, obzvláště matka, děti, sourozenci, blízcí přátelé, lidé různých jiných vyznaní, a také ateisté. Mnozí jsme ve svém životě udělali zkušenost s cizím, neznámým člověkem, ze kterého vyzařuje láska a dobro tak silně, že je to až hmatatelné. Cosi neobvyklého, silného, co nás zcela uchvátí a naplní pocitem blaženosti a štěstí, jaké běžně vůbec neprožíváme. Něco takového se mi před několika dny přihodilo.

Přiznám se upřímně, že již nemohu poslouchat v tyto dny zprávy. Televizi naštěstí nemám. Rozhlasová stanice, kterou poslouchám, je velice seriózní, známá v Rakousku jako „klasicky tradiční“, Radio Ö1. Kromě aktuálního zpravodajství nabízí rovněž mnoho edukativních pořadů. Jednotlivé relace bývají propojeny vážnou hudbou.

Když jsem byl malý a pak i dospívající kluk, často jsem s rodiči nebo s tetou a strýcem navštěvoval řeholnici Lubomíru, sestru mého otce. Bylo to v době komunistického režimu, nepřátelského vůči církvím a katolickým řeholím. Tato řeholní sestra, cyrilometodějka, byla spolu s dalšími sestrami internována buď v objektech někdejších klášterů, kde se členky různých řádů staraly jen samy o sebe, protože režim si nepřál, aby se oděné v hábitech objevovaly na veřejnosti, anebo pracovaly v domovech pro mentálně postiženou mládež.

Rád bych vzdal hold velkému člověku. Od prvního okamžiku bezmála 40letého pobytu v Rakousku mne takřka neustále doprovázejí nevtíravě, nenápadně, ale zato vytrvale myšlenky některých významných rakouských křesťanů či reformně a kriticky orientovaných teologů. Jejich názory jsem si postupem času oblíbil, ba se s nimi i vnitřně ztotožnil.

V rámci připomenutí 81 let, které uplynuly od tzv. listopadového pogromu, k němuž došlo z 9. na 10. listopad 1938, kdy započalo v Němci obsazených zemích plánované, organizované a násilné pronásledování Židů, jsem mezi myšlenkami různých řečníků zaslechl i jednu zcela výjimečnou. Vyslovil ji prof. Martin Jäggle, katolický teolog na vídeňské univerzitě, odborník na judaismus a prezident koordinačního výboru pro křesťansko-židovskou spolupráci.