Blog uživatele Peter Žaloudek

Eugen Drewermann (*20. června 1940) se narodil ve westfálském Bergkamenu. Jeho otec byl evangelík, matka katolička. Po studiu katolické teologie působil jako kněz, profesor teologie a psychoanalytik. Je autorem téměř 70 knih. V roce 1978 získal doktorát za trojsvazkovou práci Struktury zla. Následně působil na teologické fakultě v Paderbornu. Byl by býval měl před sebou velikou kariéru, ale…

V době koronavirové krize v Česku, na Slovensku či v Rakousku je kromě politiků a odborníků na epidemii stále častěji slyšet také hlasy psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů. Rád bych poukázal na několik výroků prof. dr. Alfrieda Längleho, známého v Rakousku i ve světě. Byl studentem a následně dlouholetým spolupracovníkem Viktora Frankla. Je propagátorem tzv. existenciální analýzy a logoterapie. Jedním z jeho známých výroků je: „Každý musí nejdříve umět zacházet sám se sebou, a teprve pak se může úspěšně postavit výzvám každodenního boje o přežití.“

Co znamená pro církve, že budou opět otevřeny kostely pro slavení veřejných bohoslužeb?

Jan-Heiner Tück:

1.

Mezi největší turistické atrakce moderní Vídně patří vedle tzv. Hundertwasserhausu také Wotrubakirche, Wotrubův kostel, postavený v roce 1976. Tak jako mnoho lidí, kteří se zajímají o architekturu, míří do Francie, aby navštívili tamější kostely a kláštery, díla slavného architekta Le Corbusiera v Ronchampu, La Tourette či Firmini, mnoho návštěvníků rakouské metropole, věřících i nevěřících, si přeje spatřit kostel sv. Trojice postavený ze 152 betonových bloků různé velikosti.

a s tím související život

Motto: Vytěsněný, neřešený problém se stává zátěží, s kterou se později musí poprat nejen dotyčný člověk, ale někdy i následné generace…

Motto: Rabín Mordecai Finley: „Spousta tvých básní působí jako židovská liturgie. Napsal jsi někdy záměrně něco liturgického?“ Leonard Cohen: „Myslel jsem si, že všechno, co píšu, je liturgie.“

Nový fenomén se šíří kolem nás! Cestou do obchodu potkávám lidi různého věku, kteří nesměle a s ostychem prosí o peníze. Je na první pohled jasné, že se nejedná ani o uprchlíky, ani o Romy z Balkánu, kterých zde jsou za „normálních okolností“ spousty na každém rohu, a nejsou to ani bezdomovci. Všichni uprchlíci bydlí na zabezpečených místech, aby o ně bylo postaráno, aby se nenakazili a aby ani oni nenakazili jiné. Rumunské a bulharské Romy museli jejich mafiánští bossové odvézt domů, protože Rakousko uzavřelo hranice.

Chovat se odpovědně ve světě, který se ocitl mimo zaběhané koleje… Zamyšlení nad životem a odkazem Dietricha Bonhöffera v souvislosti s krizemi dnešního světa

Bez ohledu na to, je-li člověk křesťan nebo ne (křesťané věří, že Bůh je láska), se asi většina lidí na světě shodne na tom, že bez lásky nelze žít. Své o tom vědí rodiče, obzvláště matka, děti, sourozenci, blízcí přátelé, lidé různých jiných vyznaní, a také ateisté. Mnozí jsme ve svém životě udělali zkušenost s cizím, neznámým člověkem, ze kterého vyzařuje láska a dobro tak silně, že je to až hmatatelné. Cosi neobvyklého, silného, co nás zcela uchvátí a naplní pocitem blaženosti a štěstí, jaké běžně vůbec neprožíváme. Něco takového se mi před několika dny přihodilo.

Přiznám se upřímně, že již nemohu poslouchat v tyto dny zprávy. Televizi naštěstí nemám. Rozhlasová stanice, kterou poslouchám, je velice seriózní, známá v Rakousku jako „klasicky tradiční“, Radio Ö1. Kromě aktuálního zpravodajství nabízí rovněž mnoho edukativních pořadů. Jednotlivé relace bývají propojeny vážnou hudbou.

Když jsem byl malý a pak i dospívající kluk, často jsem s rodiči nebo s tetou a strýcem navštěvoval řeholnici Lubomíru, sestru mého otce. Bylo to v době komunistického režimu, nepřátelského vůči církvím a katolickým řeholím. Tato řeholní sestra, cyrilometodějka, byla spolu s dalšími sestrami internována buď v objektech někdejších klášterů, kde se členky různých řádů staraly jen samy o sebe, protože režim si nepřál, aby se oděné v hábitech objevovaly na veřejnosti, anebo pracovaly v domovech pro mentálně postiženou mládež.

Rád bych vzdal hold velkému člověku. Od prvního okamžiku bezmála 40letého pobytu v Rakousku mne takřka neustále doprovázejí nevtíravě, nenápadně, ale zato vytrvale myšlenky některých významných rakouských křesťanů či reformně a kriticky orientovaných teologů. Jejich názory jsem si postupem času oblíbil, ba se s nimi i vnitřně ztotožnil.

V rámci připomenutí 81 let, které uplynuly od tzv. listopadového pogromu, k němuž došlo z 9. na 10. listopad 1938, kdy započalo v Němci obsazených zemích plánované, organizované a násilné pronásledování Židů, jsem mezi myšlenkami různých řečníků zaslechl i jednu zcela výjimečnou. Vyslovil ji prof. Martin Jäggle, katolický teolog na vídeňské univerzitě, odborník na judaismus a prezident koordinačního výboru pro křesťansko-židovskou spolupráci.

podle literárně-hudebního pásma o Karlu Krylovi

„Byl hrozný tento stát, když zakázali psát a zakázali zpívat,“ zní slova známé Krylovy písně.

Zo života slávnych športovcov je známe, že len máloktorý z nich je praktizujúcim, veriacim katolíkom. Nie je tomu inak ani v prípade nedávno zosnulého, bývalého rakúskeho šampióna Formuly1 a zároveň aj zakladateľa a súčasne i pilota vlastnej leteckej spoločnosti, Nikiho Laudu. Pred niekoľkými rokmi sa Niki stal aktívnym členom katolíckej cirkvi, podobne ako sa nedávno stal členom evanjelickej cirkvi terajší rakúsky prezident Van der Bellen. Dôležitú úlohu na aktívnom katolicizme Nikiho Laudu zohral jeden kňaz.