Blogy

DEN JEDNA = 24.7.2016 = požehnání foto

Děkujeme Ti, Pane Bože, za to, že tady letos můžeme být.
A prosíme tě, Pane Bože, za dobrý průběh tábora.
Požehnání Otce Ludvíka

DEN JEDNA = 24.7.2016 = nová vedoucí

MÁME NOVOU VEDOUCÍ, PŘIBYLA NÁM VERČA VŠUDYBUD
Významově to znamená, že bude všude tam, kde bude potřeba.

DEN JEDNA = 24.7.2016 = požehnání

13:15 OTEC LUDVÍK POŽEHNAL NAŠEMU TÁBORU
Neexistuje žádné standardní požehnání, kterým by se zahajoval tábor, proto musel pan farář vymyslet vlastní slova, která ale doplňovali ale i ostatní přítomní. Modlili jsme se za vedoucí, praktikanty, za vodu, za počasí, za budovu a zahradu, za všechny, kdo sem budou přicházet.

Načež pan farář odjel.

Vrátí se nám zpět ve středu, kdy bude mše u Helenčiny studánky.

DEN JEDNA = 24.7.2016 = zahájení

Jsme zde! Noc ze soboty na neděli byla náročná. Neustále pršelo, takže děti, které spaly ve stanu – v podstatě nespaly. Odpoledne bude náročné.
Irča již rozdává úkoly.
Máme tady nové děti, Martina a Klárku. Maminka Veronika je svěří na spaní asi praktikantům. No, uvidíme.
Kryštof má triko I WAS BORN INTELLIGENT, BUT EDUCATION RUINED ME… je to krutá pravda…

Děti začínají najíždět, čekáme....

23.7.2016 DEN NULA

Přípravy začaly. První stany stojí. Těšíme se na zítřek. Zuzana

Kultura a populismus

Nepřísluší mi vyjadřovat se k prezidentským volbám v zemi, ve které nežiji. Rád bych ale v této souvislosti poukázal na jeden fenomén, společný snad všem zemím dnešního světa. Onen fenomén popsal jednoduchými slovy kanadsko-americký zpěvák, skladatel a hudebník, dnes slavný Neil Young. Pro Magazin Süddeutsche Zeitung nedávno prohlásil, že pokud v nastávajících prezidentských volbách v USA zvítězí Donald Trump, vystěhuje se natrvalo z Ameriky. (Neil Young je autor mnoha slavných protestsongů a hitů, které se zapsaly do kulturního dědictví v oblasti populární hudby.

Migrace, emigrace

a další fenomény, které s tím souvisejí

T Á B O R 2 0 1 6

TÁBOR pro účastníky
24.07. nástup 14:00 - 30. 07. 2016 dopoledne do 10:00 zakončení

Květy třešní a červené fazole

Takto nevšedně se jmenuje nový japonský film, který v roce 2015 natočil režisér Naomi Kawase podle románu Duriana Sukegawa.

Nevšední název však v sobě skrývá zcela všední problémy kterékoli společnosti a země světa: problém najít dobrou práci, problém zadluženosti, samoty, stigmatizace kvůli barvě pleti, nemoci či náboženství, problém akceptovat a respektovat jiné lidi takové jací jsou.

Angela Merkel

Konec starého a začátek nového roku prožívám tradičně na chalupě na Moravě. Poslouchám zde denně ČR1 a čtu několikeré české deníky, abych byl alespoň trochu v obraze, o čem se tady píše. Jeden můj přítel mi tu odkládá Lidové noviny. S velkým zájmem v nich čtu pravidelné úterní fejetony Martina C. Putny. S jeho názory bez výjimky souhlasím, mluví mi z duše. Čtu si jeho předvánoční fejeton s názvem Do exilu?, poukazující na narůstající xenofobii nejenom u neslavně známého českého prezidenta Zemana, ale i u nebezpečně značné části českého národa.

Sme ešte kresťania?

Prečo nemám strach z prisťahovalcov islamského náboženstva

Celé roky nosím v sebe sen o tom, že sa raz spoja všetky náboženstvá, že už nebudú žiadne konflikty a zabíjania v mene náboženstiev, že náboženstvá sa stanu niečím, čo nám pomôže stať sa lepšími ľuďmi. Pred časom som tento svoj sen vyjadril i písomne v článku „I have a dream“, ktorý je uverejnený na stránke www.ok21.sk.

Interpretácia alebo rešpekt k človeku?

Na tému uplynulej synody o manželstve a rodine sa dnes vyjadruje kde-kto, no hlavne sa polemizuje o tom, či to bolo víťazstvo reformného alebo konzervatívneho bloku v cirkvi. Určite to bude téma i budúcich dní, týždňov a mesiacov.

Evropa na konci?

Protože se publikováním mých textů o nebezpečí rozpadu Evropské unie, v nichž se zastávám utečenců, dostávám do prudké palby některých čtenářů, jimž se nelíbí, jak kritický jsem vůči Čechům a Slovákům, jak příliš naivně a zkresleně se prý dívám na možné problémy, které obrovský počet přistěhovalců z řad muslimů v Evropě časem vyvolá, bych rád napsal tento text. Pro mé kritiky možná vyzní trochu alibisticky, já sám ho ale považuji za zcela zásadní a odpovídající mému cítění a myšlení.

Milý Staňo

Z lidí, kteří Tě znají zblízka nebo celý život,  jsem já ten poslední, kdo by měl mít možnost promluvit u příležitosti Tvých významných narozenin. Znám Tě - tak řečeno - teprve posledních 20 let, ty jsou ale tak intenzivní, že bych si později musel vyčítat, kdybych teď nic neřekl…

Gemona ve Friuli

Smrt jako každodenní samozřejmost

Stránky

Subscribe to RSS - blogy