Řím

aneb Úžasný prodloužený víkend v Římě

Na konci srpna jsme se s několika dalšími přáteli vydali na cestu do Říma. Někteří jsme letěli letadlem poprvé, takže už to byl zážitek. Část přijela do města už v úterý dopoledne, část až večer. Měli jsme všichni společně pronajatou vilu v části Trastevere, asi 10 minut od nádraží a zastávky MHD. Celkem nás bylo 17. Díky otci Milanovi jsme měli každý den mši svatou. 

Na příležitost jet ještě jednou do Říma jsem čekala dlouhou dobu. A jak už to někdy pro velký zájem bývá, nestihla jsem se přihlásit včas, a byla tedy jako náhradník. Zadařilo se a já se mohla těšit a připravovat na cestu. Naše pouť začala večerní mší sv. v bítešském kostele. Následovala noční jízda autobusem do italské Padovy k hrobu sv. Antonína. Měla jsem za co děkovat, i za co prosit (a jistě nejen já, vždyť sv. Antonín, jak víme, je patronem ztracených věcí). Po prohlídce chrámu a přilehlého okolí jsme pokračovali v cestě do věčného města.

Na jaře tohoto roku, přesně 27. dubna 2014, v neděli Božího milosrdenství, oslavil celý křesťanský svět papeže Jana Pavla II., když ho současný papež František prohlásil za svatého.

Loňské Vánoce jsem se dvěma sestrami a švagrem strávila v Římě. Byli jsme tam na pozvání bratra Františka, který už 7. rokem pracuje jako zástupce ředitele české koleje Nepomucenum. Protože to bylo v době vánočních prázdnin, mohli jsme tam být bez problému ubytováni. Mělo to velkou výhodu, protože jsme se s Františkem, dalšími českými kněžími a řádovými sestrami mohli denně zúčastňovat společných ranních a večerních bohoslužeb v „domácí kapli“ a nemuseli se přezouvat ani do vycházkové obuvi.