Historie

Žižkovský bohém, rebel a anarchista Franta Sauer byl hlavním organizátorem stržení Mariánského sloupu v Praze. Jeho osud v závěru svého článku o průběhu této barbarské akce popisuje ak. sochař Jan Bradna v časopise Milujte se 47. číslo. Text přepisujeme beze změny. 

Barokní Mariánský sloup zdobil Staroměstské náměstí v Praze už od poloviny 17. století. Býval označován za symbol germanizace, násilné rekatolizace a habsburské nadvlády nad českými zeměmi. Během 1. světové války kvůli všeobecné bídě zesílily protirakouské nálady ve společnosti a začalo se opakovat tvrzení, že sloup byl postaven jako triumf habsburské nadvlády v českých zemích. Po vzniku Československé republiky 28. října 1918 bylo pátý den svoláno shromáždění lidu na Bílou horu. 3. listopadu se u mohyly na bojišti shromáždilo na 30 000 lidí.

V letošním roce si připomínáme 1 150. výročí od schválení staroslověnštiny oficiálním liturgickým jazykem. Učinil tak papež Hadrián II. v roce 868 na žádost slovanských věrozvěstů sv. Konstantina a Metoděje. 

První světová válka zasáhla téměř celý svět. Bojovalo se ve třech světadílech a na všech světových mořích. Konflikt postihl 38 států. Zahynulo v něm téměř deset milionů vojáků a 8,5 milionu civilistů. Jejím výsledkem bylo zcela nové rozložení sil v Evropě i ve světě. Rozpadly se staré monarchie (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše, Rusko a Německo) a vznikla řada nových států (Československo, Maďarsko, Polsko, Rakousko či pozdější Jugoslávie). Válka přinesla nástup bolševiků v Rusku, světově se do popředí dostaly Spojené státy americké a postupně se začaly rozpadat koloniální říše.

Léto roku 1917 bylo neobyčejně horké. Velké teplo nastalo už 30. dubna a v červnu a v červenci se vedra na slunci blížila 40°C. A nepršelo. Mnohé řepy vyrazily teprve po 24. červnu, kdy přišel první větší déšť, další pak zase až 9. července. První jetele a luční trávy ještě prošla, ale další vedra pak pozdější trávy a jetele vypálila. Obilí bylo v nižších polohách ještě dosti dobré, na vyšších polích (u Říčan k Javůrku) seschlo a hlavně jařiny byly špatné. Druhé seno, jetel a otavy byly slabé, a přece úřady chtěly vyvézt z Moravy mnoho vagonů sena.

Úryvek z ručně psaného textu pí Ludmily Franzové

Již několikrát a jinde bylo zmíněno, jaký byl náš tatínek (Ladislav Polanský, nar. 18. 6. 1908) velký vlastenec. Kdysi, ještě jako mladý učeň strávil v Praze jistý čas. A tak měl k Praze osobní vztah. Od něho jsem získala vřelý vztah k Praze i já. Každou její návštěvu mám v živé paměti. Bylo jich čtrnáct. (Tento text se týká prvních třech).

1.

Sestry bratři a - lidé dobří.

Vítám Vás, do chrámu Páně, do nového roku. Jsem rád, že jste šťastně přežili půlnoční silvestrovskou bitvu a doufám, že bez zranění. Jsem taky rád, že jsme – sebe nevyjímám – přišli po dvou, což je neklamné znamení, že už jsme vystřízlivěli. Střízlivost budeme totiž po celý letošní rok velmi potřebovat.

Každoročně v tuto dobu znovu a znovu přemýšlím o naší nejmladší generaci, o našich dětech, naší budoucnosti a o jejich výchově. Ta je v dnešní době, kdy na děti čeká tolik svod a lákadel, velmi těžká...

Květnové oslavy 700. výročí narození „Otce vlasti“ mi mnohé připomněly. Přemýšlela jsem o tom, jestli si můžeme vzít poučení o výchově dětí v minulosti. A když o dětech, začnu tedy pohádkou.

Byla rosickým ženským fenoménem roků mého dětství a mládí. Potkával jsem ji nezřídka a při každém setkání mne obdarovala vlídným úsměvem ve tváři a stejně laděným oslovením. Ten úsměv, proto se o něm zmiňuji, to nebyl úsměv, jaký si lidé vymění při běžném potkávání. Byl to úsměv dítěte, které vám dává znát radost, že je vám nablízku, protože vás má rádo.. Z takového pohledu se dá vyčíst i to, že kdyby ta osoba mohla pro vás něco udělat, je připravena k jakékoliv pomoci.

V červnu si celá Evropa připomněla 100 let od atentátu na následníka rakousko – uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este, přesně měsíc po něm – 28. července 1914 – vyhlásilo Rakousko – Uhersko válku Srbsku. Až do roku 1939 byla tato válka nazývána velkou válkou, protože se jednalo o největší válečný konflikt, jaký lidstvo do té doby poznalo. Válka postupně zasáhla Evropu, Asii i Afriku – celkem 32 zemí, do bojů bylo zapojeno až 74 milionů vojáků. V této válce byly také poprvé použity bojové prostředky jako letadla, ponorky, tanky, nové typy střelných zbraní, ale i plyn.

Přijeli ze všech končin České i Slovenské republiky, někteří, jako bývalí exulanti dokonce z Rakouska, Německa a Švýcarska. V rukách mnohých malé nákupní tašky z plastu či tkaniny, jaké se kdysi za komunismu běžně prodávaly v Československu. Někdo měl však i decentní, i když na dnešní dobu již staromódní koženou aktovku. Náhodně procházející muž kolem mne ji otevírá, s taktní zvědavostí hledím dovnitř.