Zdeněk Pololáník

Zdeněk Pololáník absolvoval brněnskou konzervatoř ve varhanní třídě Josefa Černockého (1952-57), skladbu studoval zprvu soukromě u Františka Suchého, poté na JAMU u Viléma Petrželky a Theodora Schaefera (1957-61). 

V 60. letech byl členem avantgardní brněnské skladatelské „skupiny A“ a vytvořil  jednu z prvních elektronických skladeb v tehdejším Československu. Mimořádných úspěchů jeho hudba přes oficiální nemilost dosáhla v tehdejším Sovětském Svazu – Pololáník se stal dokonce neoficiálním prostředníkem mezi hudební avantgardou českou a sovětskou.

Vážený pane profesore, 

srdečně Vám gratulujeme k Vašemu včerejšímu krásnému a významnému životnímu jubileu. Do dalších let Vám přejeme všechno dobré, pevné zdraví, štěstí a zasloužený pocit tvorbou naplněného žití. Jsme rádi, že při bohoslužbách nás často na cestě k Bohu doprovází Vaše hudba, která je oslavou a poděkováním Všemohoucímu. 

Při této příležitosti Vám přejeme především hojnost Božího požehnání a stálou blízkost Ducha svatého, aby Vám nadále byly zdrojem bohaté tvůrčí inspirace.  

• Ustavičně chci velebit Hospodina
• vždy bude v mých ústech jeho chvála.
• Chvalte Hospodina v jeho svatyni, chvalte ho na jeho vznešené obloze!
• Chvalte ho pro jeho mocná díla, chvalte ho pro jeho svrchovanou velebnost!
• Chvalte ho hlaholem trouby, chvalte ho harfou a citerou! 
• Chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunnými nástroji a flétnou! 
• Chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály hlučnými!
• Všechno co dýchá, ať chválí Hospodina!

Uplynulo pět let a jsme opět účastni velké a radostné události. Náš spolufarník, hudební skladatel a varhaník z Ostrovačic, pan Zdeněk Pololáník se dožívá nádherného životního jubilea 85 let. A to v plné životní svěžesti a tvůrčí síle. 

Nelze než opravdově obdivovat jeho vitalitu. Vždyť po celý život svojí hudbou a dílem rozdává kolem sebe radost, krásu a ušlechtilé vnímání světa. K oslavě Boha, ale i života zde na zemi, k potěšení posluchačů, vnímavých lidí kolem sebe. 

Složil ji básník Jan Zahradníček v době vězení na Pankráci. Zhudebnil ji hudební skladatel Zdeněk Pololáník. 

Píseň měla premiéru 13. listopadu 2009 při mši sv. v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Mši sloužil tehdejší biskup královéhradecký Mons. Dominik Duka k 20. výročí svatořečení Anežky České. 

Až budu umírat, o to Tě prosím, Matko Boží
Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého
a těm, kteří mne budou oplakávati, se zjev
podobou květin, které jsem miloval,
poněvadž jsou krásné jako Tvé panny
a mlčí.

 A vy, přátele moji, netruchlete!
Dopodrobna vás znám a jenom svou smrtí
mohu se odvděčiti za vaši lásku,
která neviděla mých slabostí.

Nedávno se mi dostala do rukou kniha Alaina Boudra „Umývač výloh a arcibiskup“, která byla původně vydaná ve francouzštině roku 1994, a teprve v roku 2016 u nás v nakladatelství Nové město.

V průběhu posledních dvou let jsme spolu s Petrem Baranem točili dokumentární snímek o hudebním skladateli Zdeňku Pololáníkovi. Byly to dva roky krásné práce, ale také překvapivě náročné. Když za mnou Petr Baran s námětem přišel, divil jsem se, proč portrét známého hudebního skladatele nenatočí sám, vždyť krátkých dokumentů o uměleckých osobnostech natočil již celou řadu. Avšak bezprostředně po seznámení s panem Zdeňkem jsem pochopil, že tato práce bude patřit k těm nelehkým. Ne snad, že by se nám s panem Pololáníkem či jeho paní nepracovalo dobře, to zcela naopak.