Zdeněk Pololáník

Milý pane Pololáníku,

k Vašemu krásnému a významnému životnímu jubileu přijměte, prosím, skromné – byť trochu opožděné – přání všeho nejlepšího.
Ať usměvavé hvězdy štěstí padají Vám do dlaní, ať oči září bez bolesti a zdraví vchází bez ptaní.
A Múza Vaše věrná ať přichází dál laskavá a v hudbě Vaší nadále ať srdce horké zůstává!

S úctou Váš Lubomír Műller.

Milý Zdeňku!

V dnešní internetové době si můžeme v různých vyhledávačích snadno nalézt základní životopisné údaje Zdeňka Pololáníka, v současnosti nejvýznamnějšího občana Ostrovačic. To, že 25. Října 2015 oslavil své krásné osmdesátiny, jsme již většinou také slyšeli a mnoho z nás mu k nim osobně také blahopřálo. V tomto svátečním čase mi tedy dovolte malý pohled o dva měsíce zpátky a návrat k tomuto významnému životního výročí našeho čestného občana, ale především přátelského, přívětivého a vstřícného člověka.

V těchto dnech se dožil významného životního jubilea ostrovačický farník a varhaník, významný hudební skladatel pan Zdeněk Pololáník. Přejeme mu všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, Božího požehnání a, samozřejmě, bohatou tvůrčí inspiraci.

V letošním roce, kdy oslavil své životní jubileum pan Zdeněk Pololáník, se nám dostala velká nabídka koncertů, s uvedením jeho skladeb i děl ostatních autorů. Měla jsem možnost zúčastnit se říjnového koncertu v Porta coeli v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Předklášteří u Tišnova. Účinkoval zde orchestr katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, Dómský smíšený sbor Brno, Cantus Morkovice se sbormistrem Vladimírem Blešou, na varhany hrála paní Dagmar Kolařová a řídil Petr Kolař. Stala jsem se svědkem nevšedního zážitku, o který bych se chtěla s vámi podělit.

Je pro mě veliká čest působit ve farnosti, kde žije takový člověk jako je pan Zdeněk Pololáník. Znovu a znovu se mi stává, že se mě někdo z kněží zeptá: A ty, kde vlastně teď jsi? V Ostrovačicích, odpovídám. A on na to: Á, Ostrovačice, pan Pololáník…

Pan Pololáník je úplně obyčejný prostý člověk se zdravým selským rozumem a příjemnou povahou. Jeho hudba s tím je částečně v protikladu: vůbec není tak prostá, jednoduchá a snadná, alespoň některé části jeho díla.

Zdeňkovi bylo již osmdesát roků a já tomu nemohu uvěřit. Znám ho už tak dlouho, ale připadá mi stále mladý, stejný jako před léty. Úsměvný a laskavý je i jeho humor.

Přiznám se, že jsem hodnou chvíli musel přemýšlet, jakým souhrnným nadpisem uvést příspěvky, které se sešly k zařazení do Oříku v souvislosti s nedávnými narozeninami pana Zdeňka Pololáníka. Byly napsány členy našeho „společenství Oříku“, ale jde též o osobní přání několika blízkých přátel oslavence, které se nám k otištění podařilo po delším přemlouvání od manželů Pololáníkových „vymámit“. Všechny jsou uvedeny v této kapitole od tohoto místa v řadě dál za sebou.