Ladislav Vybíral

P. Ladislav Vybíral se narodil 26. června 1923 v Žerůtkách u Olbramkostela na Znojemsku. Letos je tedy obzvláště dobrá příležitost na něho v modlitbě vzpomenout, což zejména pamětníci jeho působení mezi námi jistě rádi udělají. 

Ladislav Vybíral byl 5. 7. 1947 byl v Brně vysvěcen na kněze. K 1. lednu 1948 byl ustanoven administrátorem excurrendo ve Veverských Knínicích po zemřelém dlouholetém faráři Josefu Hodovském. Pobyl zde pouhých 28 měsíců, ale hluboce se zapsal do myslí a srdcí zdejších lidí. 

Ve dvou loňských číslech FZ Ořík jsme si připomínali osobnost knínického faráře z let 1948 – 1950 P. Ladislava Vybírala. V čísle 16 to bylo při příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin, v čísle 17 byla otištěna osobní vzpomínka jeho synovce ing. Aloise Vybírala.

Velmi rádi otiskujeme hrst autentických vzpomínek na pátera Ladislava Vybírala, faráře ve Veverských Knínicích v 50. letech minulého století. Zaslal nám je jeho synovec Ing. Alois Vybíral a souhlasil s otištěním. Je z nich patrno kouzlo a síla osobnosti P. Ladislava, který si také podle vzpomínek mnoha knínických pamětníků dokázal tehdy svým milým, vstřícným a odhodlaným chováním podmanit celou farnost. 
Panu ing. A. Vybíralovi moc děkujeme!

P. Ladislav Vybíral se narodil 26. června 1923 v Žerůtkách u Olbramkostela na Znojemsku. V roce 1942 maturoval na gymnáziu v Bučovicích a 5. 7. 1947 byl v Brně vysvěcen na kněze.

K 1. srpnu 1947 nastoupil jako koordinátor do Veverské Bitýšky. Protože tam nebylo systemizováno kooperátorské místo, po formální stránce byl ustanoven v Dalešicích.

Nedá mi, abych k příspěvku Zdeňky Nejezchlebové (viz zde) nepřipojil také několik osobních vzpomínek na P. Ladislava Vybírala, který do naší farnosti nastoupil jako velmi mladý kněz po smrti dlouholetého knínického faráře P. Josefa Hodovského.

Letos v létě jsem vyrazila s rodinou a přáteli na nezvyklou dovolenou. Naplánovali jsme si, že strávíme s dětmi o prázdninách týden na Znojemsku v těsné blízkosti rakouských hranic. Ubytovali jsme se na faře v Lukově, ve vesničce, kde má můj manžel příbuzné a kde byl také na vojně. Zapomněla jsem dodat to nejdůležitější - kromě nezbytných věcí jsme sebou všichni měli kola a před sebou několik desítek ještě neujetých kilometrů.