Ludvík Bradáč

O první zářijové sobotě se malá skupinka farníků z Ostrovačic, Říčan, Veverských Knínic a Domašova setkala před kaplí na Javůrku, aby pak pěšky pokračovala do údolí Bílého potoka k cíli, jímž byla tamější kaple zasvěcená Panně Marii Bolestné. Tam se skupina početně rozrostla o poutníky, kteří přijeli na kolech, a o ty, kteří ze zdravotních důvodů či z důvodu vyššího věku dorazili na místo motorizovaně. 

Náš milý pan farář ThDr. Ludvík Bradáč oslavil v neděli 6. září mší svatou své 55. narozeniny. Nedávno jsme si v kostele připomněli jeho 30. výročí kněžství. Je úctyhodné, že po magisterském studiu na bohoslovecké fakultě pokračoval ještě cílevědomě ve svém vzdělání a dosáhl doktorátu teologie. Krásná léta středního věku a kus duchovní praxe má už za sebou. Pan farář se řídil radou svých rodičů, kteří ho už v dětství vedli k modlitbě a k účelnému využití volného času, ať se už jednalo o dlouholetou hru na housle, četbu knih nebo sledování sportovních aktivit.

Jako duchovní správce přišel do našich farností
před deseti lety 1. listopadu 2007.

K uvedenému datu mu farníci upřímně a s láskou poděkovali ve všech kostelích, toto výročí bylo ve formě poděkování prezentováno veřejně také v Katolickém týdeníku. Jeho obsah rádi zveřejňujeme i na tomto místě:

Milý otče Ludvíku, děkujeme Vám za deset let poctivé kněžské služby v Ostrovačicích, Říčanech a Veverských Knínicích.

Díky Vašemu milému, vstřícnému a přesvědčivému přístupu

V neděli 6. září proběhly ve všech našich kostelích mše svaté, během nichž jsme děkovali Bohu za všechno, co nám ve své dobrotě dává, především za letošní úrodu a ostatní dary země. Za to, že nám neustále dává dostatek prostředků a možností potřebných k dobrému životu.

Bohatá úroda na polích a zahradách je jistě i výsledkem obětavé práce mnoha lidí. Ale, jak věděli už naši předkové, „bez Božího požehnání marné je každé lidské počínání“. Děkovali jsme proto Bohu za všechny dary a pomoc, za letošní krásné léto, za dostatek hřejivého slunečního svitu, za blahodárný déšť.

Je to již osm let, co k nám do farnosti přišel otec Ludvík. Předtím byla fara nějakou dobu opuštěná a my s napjetím očekávali, kdo přijde. Pamatuji si na chvíli, kdy do našeho kostela otec Ludvík přišel. A také se pamatuji na úsměv, kterého si nešlo nevšimnout.

To je to, co otce Ludvíka vystihuje. Jeho laskavost, lidskost. Vždy dokáže člověka pochválit, povzbudit, vyzdvihnout jeho přednosti.

Helenka Malášková jednou poznamenala: „To, že je tu otec Ludvík, je zásluha otce Bedřicha. On vám ho totiž vyprosil.“ Tak otče Bedřichu – díky.

Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice... za dobu téměř 15 let působení otce Bedřicha mezi Vámi, nám v Komunitě Emmanuel přirostly k srdci. Mnozí jsme k vám na bohoslužby i jiné akce dojížděli, mnozí z vás se zúčastňovali našich programů a služeb.

A tak zákonitě na jaře a v létě r. 2007 jsme v komunitě Emmanuel intenzivně soucítili s vašimi farnostmi jako “osiřelými“, bez kněze. Modlili jsme se s vámi i za vás, když se nedařilo do farností kněze ustanovit.

Při naší každoroční letní formaci jsme se učili novou píseň „Buď dobré mysli Jeruzaléme“.

Milý otče Ludvíku,

na „úvodníkovém“ místě tohoto zpravodaje je dnes umístěný příspěvek, v němž jsou stručně shrnuty základní informace o Vašem životě. Kdo Vás trochu zná, nedověděl se tam asi nic nového. Proto si nyní dovolím položit Vám pár otázek s prosbou o podrobnější výklad Vašich vnitřních pocitů a životních rozhodnutí, především v souvislosti s Vaším kněžstvím.

1. Jak jste prožíval své dětství v rodině, ve škole, ve volném čase, mezi svými vrstevníky?

Jmenuji se Marta Kordulová, jsem v naší obci Ratíškovice 35. rokem kronikářkou a v letech 2002 - 2011 jsem dělala i kronikářku farní (což bylo dílem o. Ludvíka, on prostě slova uměl používat dobře ... v tuto chvíli myslím ta přesvědčovací). 

Snad proto jsem byla vyzvána, abych vám napsala "něco" z jeho pětiletého působení u nás. Protože mé "farní kronikaření" spadalo do celého Ludvíkova pobytu v Ratíškovicích, udělala jsem "výtah" z toho, co hlavního se za jeho působení v naší farnosti udělalo, či událo ... a že toho bylo!

2002

Čím si získá každého, kdo se s ním setká? Je to jeho usměvavá tvář.

Bylo to 1. listopadu roku 2007, kdy pan farář ThDr. Ludvík Bradáč obdržel oficiální oznámení na nástup do farností Ostrovačice-Říčany a Veverské Knínice. V krátkém čase jsme měli možnost slavit mši svatou s novým knězem. Když jsem šla tehdy do kostela, zahlédla jsem neznámého mladíka, který chvatně a nezvykle dlouhými kroky směřoval ke kostelu. Napadlo mi, že to bude nový náš pan farář. V tu chvíli mi proběhli hlavou všichni kněží, kteří zde působili, a položila jsem si sama pro sebe otázku: „Co od toho mladíka můžeme očekávat, jaká budou jeho kázání a duchovní vedeni?“

Pan farář Ludvík Bradáč se narodil 6. září 1965 v Brně jako první dítě manželů Ludvíka a Eleny Bradáčových. Před několika dny tedy vstoupil mezi padesátníky. Má ještě mladší sestru Ludmilu.

Po ukončení základní školy studoval na Gymnáziu Kpt. Jaroše v Brně, kde v roce 1983 maturoval. Po maturitě byl přijat na Cyrilometodějskou fakultu v Litoměřicích, kde se připravoval na své budoucí kněžské povolání. Pětileté studium bylo přerušeno po dvou letech dvěma roky základní vojenské služby.

Milí přátelé,

dovolte mi pár osobních slov: Zanedlouho to bude již 7 dlouhých let, co jsem farářem v obcích OŘÍKu, tj. v Ostrovačicích, Říčanech a Veverských Knínicích. Když píšu „dlouhých“, není to proto, že mi čas zde ubíhá pomalu, a už vůbec to není proto, že by se mi zde nelíbilo. „Dlouhých“ znamená, že jsem nikde jako kněz nebyl déle, než právě zde. Když ještě uvážím svůj věk (je to už 7x7 let!), tak to dělá přesně sedminu: sedminu svého života jsem prožil zde, mezi dobrými a milými lidmi.

LETOS 1. LISTOPADU UPLYNE 5 LET,
CO DO NAŠICH FARNOSTÍ NASTOUPIL P. LUDVÍK BRADÁČ.

DĚKUJEME ZA JEHO OBĚTAVOU SLUŽBU A
PŘEJEME MU POSILU MATKY BOŽÍ, DUCHA SVATÉHO,
A PODPORU VŠECH SVATÝCH PATRONŮ NAŠICH TŘÍ KOSTELŮ.

VDĚČNÍ FARNÍCI Z OSTROVAČIC, ŘÍČAN A VEVERSKÝCH KNÍNIC

U příležitosti narozenin našeho otce Ludvíka se v neděli 12. 9. 2010 uskutečnilo krásné setkání farníků. Díky pěknému počasí se mohlo konat na farní zahradě, která začátkem září byla pro tuto oslavu jako stvořená. Byli pozváni nejen všichni naši farníci, ale i farníci z předchozího působiště otce Ludvíka – z Ratíškovic, s nimiž někteří z nás putovali na srpnové pěší pouti na Velehrad. Ratíškovičtí přijeli v hojném počtu a oslavu zpříjemnili nejen humornou scénkou, ale i zpěvem a srdečným rozhovorem.