Jakub Deml

Až budu umírat, o to Tě prosím, Matko Boží
Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého
a těm, kteří mne budou oplakávati, se zjev
podobou květin, které jsem miloval,
poněvadž jsou krásné jako Tvé panny
a mlčí.

 A vy, přátele moji, netruchlete!
Dopodrobna vás znám a jenom svou smrtí
mohu se odvděčiti za vaši lásku,
která neviděla mých slabostí.

Ještě pod dojmem připomínky 50. výročí od smrti Jakuba Demla jsem si přečetl jednu z jeho knih nebo přesněji jeden z výběrů z děl tohoto velikého spisovatele. Kniha nese název „Tasov“, což je místo, kde se Deml narodil (v r. 1878) a prožil většinu svého života až do své smrti (od r. 1922 do r. 1961) a o němž prohlásil, že je současně i hlavním tématem všeho toho, co kdy napsal, totiž „jediná jeho velká kniha“.

Dne 20. února se konala v Tasově u Velkého Meziříčí vzpomínková slavnost při příležitosti 50. výročí úmrtí kněze, katolického spisovatele a básníka Jakuba Demla, které připadlo na 10. února. Pietní akt začal mší sv. v kostele sv. Petra a Pavla. Mši celebroval otec biskup Pavel Posád, který velmi pěkně o Demlovi mluvil v kázání. A také o tom, jak se on sám velmi těžko a jen pozvolna s Demlovým dílem v totalitní éře seznamoval. Demla charakterizoval jako „člověka, který stále hledal pravdu“. Na konci mše sv.