Chodím a ptám se kolegů v práci i jiných lidí kolem sebe, co pro ně znamenají Vánoce a jestli se na ně těší. Nutno dodat, že žádný z nich není praktikující katolík, přestože o sobě říkají, že věří v Boha, i když nechodí do kostela, anebo věří alespoň v nějakou vyšší instanci. Ale taková je dnes doba: zkuste se i vy zeptat lidí kolem sebe, co pro ně znamenají Vánoce a jestli se na ně těší, a zřejmě uděláte tu samou zkušenost jako já, že těch opravdových věřících katolíků potkáváme opravdu jen velice málo…
Dostává se Vám do rukou vánoční číslo našeho farního zpravodaje. Je týden před Vánocemi. Slavíme 3. neděli adventní, která se nazývá latinsky „Gaudete“ neboli „Radujte se“. Církev nás volá k radosti. Už nyní se radujeme z toho, co přijde, přesněji z Toho, který přijde. Máme se radovat nejen proto, že jsou blízko Vánoce, ale že „blízko je Pán“. Pán k nám přichází a je nablízku!
Letos se konal již 17. ročník Tříkrálové sbírky a samozřejmě probíhal i na území našich farností. Ve Veverských Knínicích sbírka proběhla ještě v poslední den doby vánoční, v neděli 8. ledna 2017 odpoledne. V Říčanech a Ostrovačicích byla sbírka odložena kvůli chladnému počasí a konala se až v sobotu 14. ledna 2017. Veliké poděkování patří všem koledníkům, organizátorům, a samozřejmě i dárcům!
Prohlédněte si pár fotografií z akce, bohužel z Veverských Knínic je pouze jedna (předposlední). Poslední fotografie je z návštěvy dětí ze školky v ostrovačickém kostele 13. ledna 2017.
Po několika letech jsme konečně v roce 2016 slavili Vánoce na sněhu. Na půlnoční mši sv. a ještě i další den na Boží hod vánoční jsme kráčeli po chodnících pokrytých sněhem a viděli sníh všude kolem sebe (což ale už vůbec neplatilo pak na sv. Štěpána, kdy vysoké teploty daly sněhu zcela zmizet). Sněhová romantika nás ale nezbavila nejdůležitějšího úkolu Vánoc: připravit místo ve svém srdci, aby se tam mohl Ježíš narodit.
Ekumenická bohoslužba při příležitosti letošního převzetí Betlémského světla ve Vídni se uskutečnila v sobotu 10. prosince 2016 v kostele syrské pravoslavné církve Mor Ephrem na náměstí Stefan-Fadinger-Platz. Pro Betlémské světlo se z Brna vydali skauti, kteří jej dopravili do České republiky.
Již v neděli 11. prosince 2016 v 9.00 hodin při mši v katedrále sv. Petra a Pavla předali skauti světlo z Betléma do rukou brněnského diecézního biskupa Vojtěcha Cikrleho.
Co kdysi kdesi řekl či napsal P. Vojtěch Kodet o adventu a Vánocích
Povzbudila mne myšlenka, že Ježíš při svém narození přišel do reality společnosti a kultury tehdejší doby, aniž by ji měnil. Naplnil ji prostě svou přítomností.
Ačkoli se narodil v chlívku a v chudobě, jak to nikdo nečekal, nalezli ho prostí pastýři, objevili ho mágové, poznali ho Simeon a Anna v chrámu. Každý ho poznal v tom svém. Mnozí ho ale nepoznali a nepřijali právě proto, že se nevešel do jejich představ.
I kdyby nešlo o nic víc než o tajemnou chvíli kdy jsme se setkali stiskli si ruce a úsměvem se pohladili již to je velký dar za který moc děkuji
I kdyby nešlo o nic víc než o vzájemnou jistotu že o sobě víme a denně i na dálku prožíváme tiché společenství důvěry a lásky již to je velký dar za který moc děkuji
Vánoce jsou svátky příchodu Božího Syna na svět. Ježíš přišel za námi, aby nás vykoupil. Přišel a je nám nablízku.
Můžeme však o tajemství Vánoc uvažovat i jiným způsobem: jsou to svátky „přijetí“. Boží Syn přijal lidské tělo, přijal lidskou přirozenost. Přijal naši křehkost, náš smích, pláč, pocity, touhu, lidské potřeby i jejich nasycení, přijal dětství i dospělost.
Přišly krásné vánoční svátky, svátky Božího milosrdenství. Sestoupením Božího Syna na tento svět se v plnosti projevila milosrdná Boží láska. V tomto Roce milosrdenství, zahájeném 8. prosince 2015, jsme se na Vánoce zvlášť připravovali v adventě tím, že jsme rozjímali o skutcích milosrdenství a především se je snažili konat. Děti přitom zdobily zeměkouli, která má být milosrdenstvím proměněna. Kéž Bůh promění o Vánocích naše srdce svým milosrdenstvím!
Letos v létě jsem v jihotyrolském Bolzanu navštívil německy mluvící rodinu, přátele, které znám již mnoho let. Mají zde vinici a vyrábějí vlastní biovíno. V sezóně si na práci najímají i další pomocníky a tři takoví pak s námi u stolu i obědvali. Dva z nich byli Italové, třetí muž, jemuž mohlo být kolem 30 let, pocházel z Bosny. Mluvil výborně německy i italsky, takže mě zpočátku ani nenapadlo, že je to cizinec.
Hledám tě na vysokých horách, Bože, na hlubokých mořích, duše by se chtěla rozletět mezi zvonící hvězdy, ale dlaně zůstávají prázdné, srdce se nenaplní blažeností.
Nenajdeme Tě ve hvězdách, ale v komůrce srdce svého, tam se uskutečňuje zázrak, tajemné spojení Boha a člověka, jako by Bůh byl květem naší bytosti a my květem Božím, ve studených prostorách vesmíru oheň!
Dne 8. prosince začal Rok milosrdenství. Byly otevřeny „svaté brány“ nejvýznamnějších bazilik a kostelů po celém světě. Tím bylo symbolicky naznačeno, že otvíráme svá srdce pro Boží dar, pro Boží milost a lásku – nemůžeme si tento dar nijak zasloužit, jediné co můžeme udělat, je právě otevřít své srdce.
Za pár dní vstoupíme do nového roku 2016. Ještě předtím ale budou Vánoce, ty nejmilejší a nejoblíbenější svátky roku. Jsou to svátky Božího milosrdenství.
Před loňskými vánočními svátky (13. 12.) uveřejnily Lidové noviny pod uvedeným názvem zajímavý rozhovor publicisty Josefa Žídka s katolickým knězem Zbigniewem Czendlikem. Tématem byly především Vánoce, ale občas se rozhovor stočil i do obecnější polohy. Charakteristickým rysem odpovědí byla občas i humorná zkratka, kterou je Zb. Czendlik pověstný. Pro čtenáře Oříku přejímáme na ukázku několik otázek a odpovědí.
Na pozvání zastupitelstva obce zavítalo do Veverských Knínic v neděli 11. ledna 2015 sdružení hudebníků Castello in Aria. Zabývají se barokní hudbou provozovanou na kopiích dobových hudebních nástrojů.
V pořadu „Ó duše má rozmilá, do Betléma poďme“ zahráli a zazpívali v místním kostele vánoční písně, instrumentální sonáty a varhanní skladby tak, jak asi originálně zněly na konci 17. století.
