Svítá den nedělní, co se to děje?

Hrob zeje prázdnotou a mrtvý, kde je?

Z nebe je slyšet hlas, ženy se diví

a běží se zprávou – Ježíš je živý!

Hrob je prázdný, odvalen je kámen

z mrtvých vstal Ježíš! Aleluja, amen!

Potěš se zprávou tou, kdo o ní nevíš,

přes dveře zamčené přichází Ježíš.

Pět jizev po hřebech, již nekrvácí,

Netajím se tím, že psaní o významných křesťanských svátcích je pro mne v poslední době těžké. Každý svátek nese v sobě automaticky cosi radostného a pozitivního. Ale jak z těch svátků vyzvednout a přijmout to radostné, když vše kolem nás je v současné době spíše smutné? Válka na Ukrajině, válka v Izraeli a také hrozba postupujících klimatických změn, to vše je sice výzvou k nápravě, ale zároveň i reálnou hrozbou ztráty svobody, zdraví a možná i života.

Milí přátelé,

na začátku postní doby jsme při mši sv. slyšeli tato slova o Ježíši: Přemohl našeho starého nepřítele a naučil nás bojovat se zlem: čtyřicetidenním postem začal svůj zápas, zvítězil nad pokušitelem a ukázal nám, jak máme konat pravé pokání, abychom s ním mohli slavit velikonoční vítězství a měli účast na jeho vzkříšení a životě věčném.

Zaujalo mě slovo vítězství – vítězství Ježíše, na kterém budeme mít o Velikonocích účast. Co vlastně znamená Ježíšovo vítězství nad smrtí a hříchem pro nás? 

Velký český básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984, na konci svého života v básni S Bohem napsal: „Poezie jde s vámi od počátku. Jako milování. Jako hlad, jako mor, jako válka… Někdy byly mé verše pošetilé, až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit…“

Milí farníci, přátelé! 

Tak jako každý rok oslavíme vítězství našeho Pána Ježíše Krista nad smrtí. 

Ježíšovo vítězství tehdy bylo neočekávané – rozhodně se pro něj situace nevyvíjela dobře. Nebylo to jako v jednoznačném fotbalovém zápase, kde vítězné mužstvo vsítí první branku, a v dalším průběhu hry své vedení pouze navyšuje. Pán Ježíš prohrával: Zajali ho, vyslýchali, mučili. Ani na chvíli to tehdy nevypadalo na dobrý konec, že by ho třeba mohli propustit... A pak zápas skončil – podle předpokladů špatně. Ježíš prohrál svůj boj o život. 

O mniších, řeholnících či kněžích koluje spousta vtipů. Mnohé jsou vytržené z kontextu, vymyšlené, ale mnohé jsou také zrcadlem skutečných událostí. Při mých častých návštěvách vídeňských kapucínů, se kterými mám velice blízké vztahy již 40 let, se občas dovím něco, co stojí za zamyšlení. V jednom mně dobře známém rakouském klášteře žil řádový bratr (lokalitu kláštera i jméno bratra si s dovolením ponechám pro sebe), který byl ke konci života velikým přítelem alkoholu. Jelikož byl ale už starý, měl cukrovku a různé jiné nemoci, stačila jen trocha vína a muž byl mimo sebe.

Milí farníci, přátelé!

V souvislosti s válkou na Ukrajině přemýšlím o míru a pokoji, který je darem Božím a který tento svět dát nemůže (viz Jan 14,25-27).

Zmrtvýchvstalý Pán přichází ke svým učedníkům a jeho prvním slovem, pozdravem, je „pokoj vám“, hebrejsky „šalom“. Papež Jan Pavel II. píše, že „tento výraz obsahuje a shrnuje jistým způsobem celé velikonoční poselství: Pokoj je dar, který nabízí lidem vzkříšený Pán a který je plodem nového života, zahájeného jeho zmrtvýchvstáním“.

Prosíme tě, Pane, na našich cestách o Šimony a Veroniky, abychom si nemysleli, že na všechno stačíme sami. Prosíme tě o tvé světlo, abychom v temnotách našich dnů neklopýtali. Prosíme tě o doprovod tvé matky, abychom v samotě a opuštěnosti nemalomyslněli. Prosíme tě, Pane, o velikonoční radost, abychom se nestali středem sami sobě, ale abychom těm, se kterými se setkáme, byli schopni zazpívat pravdivé a radostné Aleluja.

Ze sebraných  modliteb  pro seniory „Minutěnky“ Miroslava Krejčíře, 2004 připravila Marie Ševčáková

Milí farníci, přátelé! 

Chystáme se oslavit Kristovo vítězství nad smrtí a nad každou temnotou. Na jeho vítězství máme podíl, na křtu sv. jsme totiž zemřeli a vstali z mrtvých spolu s Kristem. 

V uplynulých dnech se hodně hovořilo ve sdělovacích prostředcích ještě o jiném vítězství, týkajícím se křesťanů v České republice, ohledně Mariánského sloupu: Tento sloup byl postaven v roce 1650 na poděkování za obhájení Prahy před švédskými vojsky (v roce 1648), byl stržen 3. listopadu 1918, a nyní může být sloup opět postaven – tak totiž rozhodl Pražský magistrát.

Mám na Slovensku vzácného přítele, kněze z období tzv. Skryté církve. Když éra komunismu skončila, rozhodl se, že skrytým knězem zůstane i nadále. Jednak proto, že hierarchická část církve po změně režimu kněžím ze skryté církve nepřála, diskriminovala je a k mnohým z nich se zachovala žel i nekřesťansky, neodpovídajíc tak duchu Evangelia, a také proto, že on nejenom zastává důležité a velice odpovědné zaměstnání, ale toto zaměstnání také miluje, cítí se v něm být plně knězem i přesto, že oficiálně to o něm nikdo neví a v žádném kostele ani před žádným shromážděním mši necelebruje.

Milí farníci, přátelé!

Mnozí autoři si ve svých komentářích všímají osmičkových výročí, která si připomíná letos náš národ.

Před dávnými lety bývalo v Knínicích zvykem postavit každým rokem na Velikonoce v kostele boží hrob. Z dob svého ministrování (zhruba před 60 – 65 léty) v éře pana kanovníka Fr. Čermáka si na to velmi dobře pamatuji. Ale dělo se to i za předchozích farářů P. Vybírala a P. Hodovského.

Rozlom nádobku, pomaž jej nardem,

nepočítej, kolik peněz vydáš,

zdob ho perlami, opály, sardem,

nemluv o chudých, jak Jidáš.

To nejdražší Kristu nabídni,

vždyť je jitro velikonoční!

Buduj chrám, sám svatostánkem buď,

ač je prázdný, naplní se již.

Víno pij, jež převzácnou má chuť,

závrať nebeskou v něm okusíš.

Milí farníci, přátelé!

Žijeme ve farnosti nejen nastávajícími velikonočními svátky, ale také blížícím se biřmováním, které u nás bude probíhat už za měsíc. Dá-li Pán Bůh, 14. května 2017 v Ostrovačicích 17 biřmovanců přijme dar Ducha svatého skrze tuto „svátost křesťanské dospělosti“. O to víc si v těchto dnech uvědomujeme důležitost Ducha sv. a jeho působení mezi námi.