Poutě a poutní místa

Na příležitost jet ještě jednou do Říma jsem čekala dlouhou dobu. A jak už to někdy pro velký zájem bývá, nestihla jsem se přihlásit včas, a byla tedy jako náhradník. Zadařilo se a já se mohla těšit a připravovat na cestu. Naše pouť začala večerní mší sv. v bítešském kostele. Následovala noční jízda autobusem do italské Padovy k hrobu sv. Antonína. Měla jsem za co děkovat, i za co prosit (a jistě nejen já, vždyť sv. Antonín, jak víme, je patronem ztracených věcí). Po prohlídce chrámu a přilehlého okolí jsme pokračovali v cestě do věčného města.

V posledních letech se každým rokem začátkem září scházíme na Šmelcovně v údolí Bílého potoka, abychom krátkou bohoslužbou slova vyjádřili poděkování Panně Marii, vzdali jí úctu a prosili o další přímluvy. Zdejší kaple je zasvěcena Panně Marii Bolestné, v prvních zářijových dnech církev slaví její svátek, stejně jako svátek Narození Panny Marie a svátek Jméno Panny Marie.

Koncem srpna tohoto roku se 14 farníků z farností Oříku, Domašova a Zbýšova zúčastnilo 16. pěší pouti na posvátný Velehrad. Tak jako každý rok, v rámci „jižního“ proudu jsme vyšli pod duchovním vedením otce Ludvíka ve čtvrtek 25. 8. v 16 hod z Ratíškovic. Do cíle jsme dorazili v sobotu před polednem. Z dvacetipěti pěších poutníků bylo 11 farníků z Ratíškovic a již zmíněných 14 z našich farností.

V letošním roce, který prožíváme jako Svatý rok Božího milosrdenství, snad ani nešlo směřovat farní pouť jinam než do míst, která jsou významnými symboly Božího milosrdenství.

Proto hlavním cílem naší letošní farní pouti byl Žďár nad Sázavou, kde v tamější bazilice byla otevřena brána Božího milosrdenství. Vynechat jsme nemohli ani poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je ve správě téže farnosti. Druhým důležitým cílem byly Slavkovice s poutním kostelem zasvěceným Božímu milosrdenství a sv. Faustyně.