Adventní Vídeň očima českého křesťana žijícího ve Vídni

Stalo se již postkomunistickou tradicí, že po roce 1989 je podzimní Vídeň plná českých a slovenských turistů. Ne že by sem ti turisté v jinou dobu nepřicházeli, ale předvánoční Vídeň má své zvláštní kouzlo. Na rozích ulic postávají prodavači opékaných kaštanů, brambor či bramborových placek, vedle nich stojí stánky, ve kterých se prodává svařené víno a také punč, oblíbená to pochoutka Rakušanů. Lidé se k těmto stánkům scházejí a tvoří skupinky. Tam kde jsou největší, kde je nejvíc rušno, tam dostanete zcela určitě ten nejlepší punč.
Návštěvy Čechů a Slováků začínají každý rok houstnout od 26. října a končí krátce před Vánocemi.

26. října je v Rakousku státní svátek - Den nezávislosti. V tento den nabízí muzea ve Vídni své skvosty bez vstupenek. Jejich cena, jak je známo, není nízká. A tak, než by zaplatili 10 - 12 EUR za výstavu nějakých obrazů v nějaké galerii v době, kdy je Vídeň i galérie poloprázdná, proč by nevyrazili do několika kilometrové zácpy autobusů, nekonečné šňůry turistů šlapajících si jeden druhému na paty v přecpaných ulicích a muzeích? Nevím, jaký zážitek ti turisté mají z toho, když uštvaní a hnaní davem pak na malý okamžik stanou před uměleckým obrazem, ale dříve, než si jej pořádně prohlédnou, jsou vytlačeni dalším čekatelem - „obdivovatelem umem“.
Nevím ani, kolik z těchto turistů ví, proč, nebo co se v Rakousku toho 26. října vlastně slaví. Po skončení II. světové války bylo Rakousko rozděleno na čtyři zóny: americkou, ruskou, anglickou a francouzskou. Lidově se však v Rakousku říkalo, že je rozděleno na dvě části: americkou a komunistickou = ruskou. Toto rozdělení trvalo celých 10 let. Rakousku hrozilo, podobně jako Německu, že se rozdělí na dva státy: svobodný a komunistický. Po 10 letech sovětské okupace se mezinárodním vyjednávačům a diplomatům však přece jen podařilo Sověty přemluvit k odchodu. Během desetiletého okupačního období se pravidelně shromažďovaly desetitisíce Rakušanů na Heldenplatz - Náměstí hrdinů v centru Vídně k modlitbám za odchod Sovětů a za opětovné sjednocení svobodného Rakouska. Dodnes se mezi lidmi v celém rakousku říká, že to byly právě modlitby věřících, které přinutily k odchodu okupantů. Tento den, odchod posledního sovětského vojáka z Rakouska v roce 1955 se dodnes slaví jako začátek nového, svobodného Rakouska.

Když začne advent, oblékne se Vídeň do tisíců, ba miliónů žárovek, které vytváří ozdoby nepředstavitelných tvarů a velikostí. Čím blíž k centru, tím velkolepější podívaná. Minulý rok bylo centrum Vídně - ulice Graben a Kärntnerstrasse - označena celosvětovým tiskem za jednu z nejlépe vyzdobených na celém světě. Kolik stála ta výzdoba a energie peněz, o tom se již nikde nepsalo. V adventu je Vídeň plná tzv. adventních marktů. Na ulicích a náměstích celého města jsou stovky malých krámků plných - čeho jiného - krámů. Kdysi, za dlouhých zimních večerů vyráběli lidé sušené ovoce, ovocné šťávy, marmelády, víno, tkali koberce, nebo ponožky a to vše pak před vánocemi prodávali.

Dnes, až na pár výjimek, prodávají na těchto trzích nepotřebné věci a kýč. Největší takový trh je před budovou radnice. Semtam však narazíte i na malé trhy (poznáte je podle toho, že tam nejsou masy lidí), kde lidé prodávají znovu své vlastní produkty: med, výrobky ze včelího vosku a různé druhy jiných, ručních prací. Vřele doporučuji navštívit tyto trhy. Snad nejznámější z nich se nachází na Karlsplatz před kostelem sv. Karla Boromejského. Tento kostel je mimo jiné zajímavý i tím, že patří řádu Českých křížovníků.

Nepopírám, že procházka hezky vyzdobeným městem má své kouzlo a zvláštní atmosféru. Každý máme určité představy nebo zvyky, jak a kam chodíme na procházky. Já, když jdu na procházku, chci mít klid, čas a možnost vnímat a soustředit se na to, co je kolem mne. Když se vydávám v předvánočním čase na procházku Vídně, nepotřebuji k tomu ani ty punče, ani to svařené víno, ani ty ozdoby. Stačí, když jsem ve městě, kde vládne pořádek, čistota, slušné mravy, bezpečnost a přátelské chování lidí. Proto mám Vídeň rád.

A přeji každému, kdo do Vídně přichází, aby si ji také tak dokázal vychutnat a nemusel se přitom neustále koukat na hodinky, co ještě musí, může, či už nestihne uvidět. Vídeň je krásná, ale musí se na ni dívat jiným pohledem, ne pohledem uspěchanosti a davu.

Autoři článků: