Běží mládež k Táboru

Běží mládež k Táboru ukázat kříž národu

O prázdninách jsem se zúčastnila celostátního setkání mládeže, které probíhalo od 13. do 19. srpna na známém jihočeském poutním místě v Táboře - Klokotech. Touto cestou bych vám chtěla přiblížit nezapomenutelnou atmosféru celého setkání. Jelikož jsem se z naší farnosti chystala na setkání sama, připojila jsem se ke kamarádům ze zbraslavské farnosti.

Pondělí 13. 8. bylo ve znamení velkého cestování. Z několika měst České republiky byly vypraveny speciální posilové spoje do Tábora, aby šest tisíc mladých nedočkavých katolíků nezpůsobilo dopravní kolaps. Dobrou náladu kazilo snad jen počasí, které se zhoršovalo tím víc, čím víc jsme se blížili místu konání. Při výstupu z autobusu se pořádně rozpršelo. Organizátoři v oranžových tričkách pobíhali mezi davy mladých a snažili se je nasměrovat do míst určených k ubytování. Školy, do kterých se o prázdninách nikdo nehrne, se na týden staly noclehárnami a zaplnily se k prasknutí. Spalo se ve třídách i v tělocvičnách po celém Táboře i ve vedlejším Sezimově Ústí. K hlavnímu pódiu, na klokotskou louku, svážely účastníky městské autobusy. Nevěřili byste, kolik se do takového obyčejného autobusu vejde lidí. Ubytování bylo rozděleno podle diecézí a děkanátů. Náš rosický děkanát měl své táborské ležení v Základní škole v Sezimově Ústí. Cesta autobusem na Klokoty, tedy přes celé město, trvala necelou hodinu.

V pondělí večer bylo celé setkání slavnostně zahájeno. Na chvíli vysvitlo sluníčko a na obloze se objevila duha - symbol Boží přítomnosti. Za zvuku moderní hudby vyšla k pódiu skupinka našich současníků. Stejně tak další melodie uvedly do pohybu postavy ze středověku, baroka a husitství. Když byli všichni na pódiu, hudba se slila v jedinou. Zmatek a nesnášenlivost mezi postavami ukončil úder zvonu a úryvek z Janova evangelia, který byl současně mottem setkání: „Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem“. Počáteční nepřijetí se změnilo v usmíření. Následovalo přivítání mladých ze všech diecézí a také vítání významných osob města a kraje. Připomněli jsme si jednu novozákonní událost, která má k Táboru velice blízko, a to Proměnění na hoře Tábor. Po modlitbě jsme si zazpívali se skupinou Credenc a vydali se do ubytoven.

V úterý jsme se po ranní modlitbě zaposlouchali do katecheze o. biskupa Karla Herbsta. Potom se z louky stal taneční parket a pětitísícový dav se dal do pohybu. Učili jsme se židovskou písničku Hora Chadera. Když nám šlo zpívání, přidali jsme tanec. Kdekomu vyhládlo, a tak následoval oběd. Misky s neidentifikovatelnými omáčkami moc vábně nevypadaly, natož aby voněly, ale hlad je nejlepší kuchař. Odpoledne patřilo vvorkshopům a přednáškám, kde si každý přišel na své. Pro přehlednost byly rozděleny do tří tematických skupin - praktické, ze života a já a křesťanství. Kdo by si přece jen nevybral, mohl si zasportovat. Fotbal a volejbal patří ke klasice, pro odvážné tu byly loďky na Lužnici nebo umělá horolezecká stěna. Naše skupinka hlasově podpořila autorský hudební vvorkshop Luďka Strašáka ze Zbraslavi, který se svou kapelou Soumrak představil některé své písničky z třetího dílu zpěvníku Hosana. Po večeři byla slavnostní mše svatá, kterou sloužil kardinál Miloslav Vlk. Mše sv. se kromě mladých zúčastnilo více než 140 kněží.

Středa byla dnem Panny Marie. Dopoledne byla sloužena mše svatá s českobudějovickým o. biskupem Jiřím Paďourem. Středa byla ale také největším lákadlem celého setkání. Večer se konal benefiční koncert „Pro Haiti“. Pozvání přijal slovenský zpěvák Richard Čanaky a hlavní hvězdou se stala americká zpěvačka původem z Austrálie Rebecca St. James. Naše skupinka se před tímto kulturním zážitkem rozhodla prozkoumat Tábor z výšky. Místo odpoledních workshopů jsme vylezli na věž kostela Proměnění Páně v centru Tábora. V šest hodin začínal koncert moderovaný Alešem Juchelkou, kterého mladí znají z hitparády Medúza nebo z pořadu Exit 316 vysílaných Českou televizí. Šest tisíc účastníků setkání se rozrostlo asi o čtyři sta návštěvníků koncertu. Od misionáře P. Romana Musila, který na Haiti působí, a od amerického profesora Pierra Armanda, původem z Haiti, jsme se dozvěděli, jaké jsou na tomto ostrově v Karibiku životní poměry ajak moc potřebují naši pomoc. Během koncertu se prostřednictvím vstupenek a kasiček vybralo 349 646 Kč. Oba zpěváci nejen roztleskali celou klokotskou louku, ale také nám sdělili své životní zkušenosti a svědectví o své víře.

Čtvrtek patřil diecézím. Mladí se tentokrát rozdělili a každá diecéze na určeném místě slavila mši svatou se svým biskupem. Brněnský o. biskup Vojtěch Cikrle nám promluvil do duše katechezí, ve které mimo jiné zmínil, že život má být oslavou Boha. Po katechezi odpovídal na otázky, a pak se dokonce chopil kytary, zahrál a zazpíval. Odpoledne kromě workshopů probíhal „open space festival“, na kterém zahrály scholy a nej různější hudební uskupení, hrající křesťanskou hudbu. Po společném večerním programu, během kterého k nám promluvil i Jiří Čunek, jsme se vydali do svých ubytoven.

V pátek se sluníčko schovalo za mraky a začalo pršet. Ani škaredé počasí nás neodradilo od účasti na dopolední katechezi P. Vojtěcha Kodeta. Na světový den mládeže do Sydney nás jménem Svatého otce pozval papežský nuncius Diego Causero. Na katechezi navázalo rozeslání sta zpovědníků vyzbrojených deštníky a pláštěnkami, kteří byli i přes vytrvalý déšť neustále k dispozici. Odpoledne byl rozchod na workshopy a koncerty. Novinkou v nabídce byly dvě křížové cesty. Já jsem se zúčastnila přednášky P. Jiřího Šlégra, národního ředitele Papežských misijních děl v ČR. Dozvěděli jsme se, kde vlastně pomáhají výtěžky např. z prodeje Misijního koláče nebo Jednoho dárku navíc. Promítal se také nový dokument o Malawi. Večer byla sloužena mše svatá, tentokrát v latinském jazyce s o. biskupem Arrigem Migliem.

Sobota byla posledním celým dnem stráveným na setkání. Po katechezi rozdělené do kategorií podle věku následovala mše svatá. Opět se roztahovaly deštníky, tentokrát ale proti ostrému sluníčku, které bylo vzhledem k blížícímu se poledni dost nepříjemné. Po obědě jsme zašli na „prodlouženou siestu po Mexicku“. Sestra Judith, původem z Mexika, tři roky žijící v Praze, nám přiblížila svou rodnou zemi povídáním i ochutnávkou pikantní chilli omáčky. Program byl v původním znění s překladem, zazněla i mexická čeština. Sobota potěšila příznivce všech druhů hudby. Od dvou hodin probíhal hudební festival. Na šestí pódiích se vystřídalo množství kapel různých žánrů. Na své si přišli milovníci rocku, popu, folku i gospelu a vážné hudby. Nejkrásnější vzpomínku mám na sobotní večer, kdy proběhla vigilie, jejíž součástí byla Slavnost světla. Každý z účastníků dostal svíčku, která se po setmění zapálila, a celá klokotská louka se rozzářila jako noční nebe. Na ubytovny se nám tentokrát vůbec nechtělo, protože jsme všichni věděli, že je to poslední společný večer.

V neděli probíhalo balení a úklid, v deset hodin se všichni i s batohy shromáždili na klokotské louce, kde byla sloužena poslední mše svatá. Dostali jsme požehnání na cestu a malou vzpomínku - mušle z Haiti, které tam na pláži nasbíraly haitské děti na znamení díků za naši pomoc.

Celé setkání mi přišlo jako malý zázrak. V dnešní uspěchané době, kde nikdo nemá čas, se na jedné louce v jednom obyčejném městě sejde šest tisíc mladých lidí, a přestože se navzájem neznají, dýchá na vás úžasná přátelská atmosféra. Doufám, že nás na Česko - Slovenské setkání mládeže, které proběhne příští rok na Velehradě, pojede z našich farností víc.