Cesta do Svaté Země

V polovině října tohoto roku pořádala olomoucká arcidiecéze pouť do Svaté země. Zúčastnili jsme se jí společně ještě asi se čtyřmi sty poutníky, rozdělenými do osmi skupin. Byla to pouť, při které jsme putovali po místech, spojených s dějinami spásy.

První naše cesta vedla do Galileje, kde začalo a rozvíjelo se hlásání radostné zvěsti Ježíše Krista. Z města Tiberia, kde jsme byli ubytováni po dvě noci, jsme navštívili Nazaret, pohoří Karmel, Vrch blahoslavenství a horu Tábor. Taky jsme se plavili lodí po Genezaretském jezeře a zastavili se u řeky Jordánu.

Po dalších pět nocí jsme byli ubytováni přímo v Betlémě. Návštěva baziliky Narození na některé z nás nezapůsobila na první pohled tak, jak jsme snad očekávali. Chrám spolu s jeskyní je spravován třemi církvemi. Také velké zástupy poutníků jsou jistou překážkou jak v obnově, tak v tiché modlitbě.

Avšak síla tohoto prožitku se projevila o nějaký den později. Od našeho průvodce jsme se dozvěděli, že každý den časně ráno (v 5 hodin) je vjeskyni Narození sloužena mše sv. Spolu ještě asi s deseti poutníky z naší skupiny jsme se jí zúčastnili. Radost, kterou jsme při této "jitřní mši sv." mohli prožít, se dá jen těžko vyjádřit slovy. Rádi jsme si proto i v poslední den svého pobytu v Betlémě přivstali, abychom ještě jednou směli zakusit tu krásu a sílu Boží milosti.

Při návštěvě Jeruzaléma vedla naše první cesta do baziliky Svatého hrobu. I zde proudily velké zástupy poutníků. Před bazilikou jsme se setkali spolu s ostatními poutníky olomoucké arcidiecéze i s arcibiskupem Janem Graubnerem. Všichni společně jsme se zúčastnili mše sv. sloužené ve školním centru sv. Pavla. Poté jsme se opět rozdělili a pokračovali v prohlídce města Jeruzaléma od Olivové hory přes údolí Cedron až na Sion. Naše skupina měla skvělého průvodce, slovenského kněze P. Vlada Palkoviče. Ten nás po celou dobu pobytu nejen provázel, ale každý den sloužil mši sv. na různých místech. Každá mše sv. byla velkým obdarováním. Její síla byla vždy umocněna místem, na kterém jsme se právě nacházeli. Tak i mše sv. uprostřed Judské pouště byla nezapomenutelným zážitkem. V pustině, obklopené dunami ztvrdlého písku bez známky civilizace, davů poutníků a turistů, měla mše sv. své kouzlo a sílu. Jen několik málo beduinských chlapců s velbloudem a oslíkem bylo spolu s námi a trpělivě vyčkávali, až nám budou moci nabídnout ke koupi pár upomínkových předmětů.

Navštívit posvátná místa Svaté země je velkým duchovním zážitkem. I my jsme toho mohli být svědky. Bylo nám dopřáno dotýkat se těchto míst, spojených se životem Ježíše Krista, ať už s jeho zvěstováním, narozením, působením a nakonec jeho mučednickou smrtí. Každé z nich nám najednou bylo tak blízké!

Jsme velice vděčni za to, že jsme mohli tuto zemi pro nás tak vzdálenou a přece tolik blízkou navštívit a prožít všechno to, co jsme prožít směli. Přejeme všem, kteří dosud neměli možnost Svatou zemi navštívit, aby i jim bylo toto dopřáno.

Mějme však na paměti: Často Boha hledáme na různých místech, ale Bůh je v nás prostřednictvím Ducha svatého, jehož pečeť jsme dostali.