Církevní silvestr (2005)

Zloděj adventu aneb Není silvestr jako silvestr

V dnešní době si už jen málokdo dovede představit oslavu posledního dne roku bez televize, ohňostrojů, nemalé dávky jídla a všelikého občerstvení. Musím se přiznat, že já jsem na tom stejně. Přišla jsem ale na jiný a lepší způsob, jak si užít oslavu Silvestra, navíc mezi svými kamarády a vrstevníky.

Nebojte se, 31. prosince můžete klidně zůstat doma, totéž ale nedělejte v sobotu před první adventní nedělí. V tento den loňského roku jsem se zúčastnila pravidelného setkání mládeže Rosického děkanství spojeného s oslavou Církevního Silvestra.

Toto setkání neslo název ,.Zloděj adventu“ (proto jsem jím označila i tento krátký příspěvek). Co všechno může být zlodějem adventu (přesněji řečeno zlodějem adventního času) jsme se dozvěděli ve scénkách, které připravil k našemu poučení pan Luděk Strašák z farnosti Zbraslav. Předtím jsme se zúčastnili krátké mše v kostele sv. Martina v Rosicích, po níž jsme se přesunuli do sousední fary. Oslavy mohly začít. Nechyběla zábava, hry, zpívání, tanec, něco k poučení a k občerstvení. Pomalu se blížila půlnoc. Když odbila dvanáctá hodina, všichni jsme už seděli nazpátek v kostele, poslouchali Boží slovo a prosili Pána o požehnání do celého nového roku. Na adventním věnci plápolala
první svíce. V našich očích se jiskřivě odrážely plamínky svíček, které jsme drželi v rukách.

Po skončení jsme se rozešli do tichého a zasněženého rána. Všude kolem panoval pokoj, který jsme si předtím na závěr setkání vzájemně popřáli.

Byl to opravdu silný zážitek. Tajně doufám, že se nás příště v poslední den církevního roku sejde mnohem víc. Jste srdečně zváni...