Církevní silvestr (2007)

Seznámení s naším novým farářem. Církevní silvestr trošku jinak.

Dne 1. prosince 2007 večer se sešlo na faře v Ostrovačicích přes 60 farníků z Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic, aby se trošku víc seznámili s novým panem farářem Ludvíkem Bradáčem a zároveň s ním zakončili uplynulý církevní rok.

Pro ty, kdo nemohli přijít, jsme zachytili několik odpovědí na naše zvědavé otázky:

Otče, řekněte nám něco o své rodině a svém životě, který vedl ke kněžství.

Až do 18 let, kdy jsem nastoupil do semináře v Litoměřicích, jsem vyrůstal ve věřící rodině. Spolu s rodiči i sestrou Ludmilou jsme chodili pravidelně do kostela, nejen v neděli. Ministroval jsem (byl jsem jedním ze snad 120 ministrantů Královopolské farnosti v Brně), účastnil se výletů, i prázdninových pobytů farnosti. Po jednom večerním setkání s „tajným“ knězem jsem se rozhodl (překvapivě pro druhé a vlastně i pro mě) stát se knězem.

Kde jste byl na vojně?

Vojnu jsem strávil na letišti, pár měsíců v Mošnově na kurzu, většinou v Chotusicích u Čáslavi jako „obsluha kyslíku“ (pro dýchací přístroje pilotů). Jako ostatní bohoslovci tehdejší doby jsem byl na vojně mezi studiem bohosloví po druhém ročníku, a to na dva roky.

Proč jste byl nějakou dobu v zahraničí?

Vysvěcen na kněze jsem byl v r. 1990, krátce po pádu železné opony a otevření hranic. Předtím se moc cestovat nemohlo, musel jsem si to proto vynahradit :). Po třech letech kněžské služby ve farnostech brněnské diecéze mě o. biskup poslal do Říma dál se vzdělávat. Tři roky jsem studoval východní spiritualitu. Pak jsem to mohl použít při dvouleté službě spirituála v ruském Petrohradu i později, znovu v Římě, při čtyřleté službě spirituála v Nepomucenu. 

Jak vypadaly Vaše předchozí farnosti, zvláště Ratíškovice?

Po návratu z Říma jsem 5 let pracoval ve farnosti Ratíškovice blízko Hodonína, jedné z největších vesnic republiky. Na rozdíl od farností na jižní Moravě (pohraniční Břeclavsko), kde jsem působil před svým studiem, jsou Ratíškovice farností poměrně živou, s množstvím lidí chodících do kostela a dodržujících mnohé tradice. Spolu jsme tam v polovině října oslavili 150. výročí posvěcení kostela sv. Cyrila a Metoděje. Během vlastní slavnosti z úst o. biskupa Pavla Posáda zazněla zpráva o mém odchodu do Ostrovačic. Takže...

Dobrořeč, má duše Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!

Autoři článků: