Den modliteb za nenarozené děti

25. BŘEZEN

DEN MODLITEB ZA NENAROZENÉ DÉTI

Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, na přímluvu Tvé Matky Panny Marie, která Tě s láskou nosila pod srdcem, a svatého Josefa, muže pevné víry, který byl Vám oběma statečným ochráncem, vyslyš naše prosby za ochranu života nenarozených dětí, kterým hrozí zabití v lůně svých matek. Dej, ať jejich rodiče poznají krutost tohoto záměru a najdou odvahu čestně přijmout zodpovědnost za životy svých dětí. Bože, Otče všech lidí, Pane života, odpusť nám naši lhostejnost k různým formám ničení Tvého díla, a dej nám milost, abychom dokázali bránit lidský život od početí do přirozené smrti, pomáhat potřebným, a z ran Tvého Syna čerpat sílu k zápasu za život podle Tvé vůle.
Amen.

DĚTSKÝ HLAS

Maminko, Ty mě nechceš?
Necháš mě zemřít dřív, než se narodím?
Vždyt ani nevíš, jsem-li dcera nebo syn.
A což jsem z lásky nevzešel?
Jen vzpomeň, jak vyznávalas lásku komusi,
tma chodila co noční hlídka kolem,
milence nikdo vidět nemusí.

Maminko, Ty mě nechceš?
Bojíš se, že máš příliš malý byt?
Mohu se jenom v koutku přikrčit,
však kolik lidí spalo kdysi venku,
kdy zbyly z domů trosky tesklivé,
maminka skryla dítě pod halenku
a vyšla ze sklepa jako z jeskyně.

Maminko. Ty mě nechceš?
Bojíš se, že vezmu si víc lžiček?
Vždyť já bych z odrobinek jenom žil,
jak žije vrabec prosebníček.
Natrhal bych si lesních ostružin.
Za války jedli kdysi lidé kořínky
a matka přec dala dítě do plínky.

Maminko, Ty mě nechceš?
Bojíš se, že uberu Ti krásy?
Já si Tě celou přemaluji jen.
A jestli trochu krásy nasbírám si,
shlížej se ve mně každý den,
jak v dítěti se shlíží matka,
nemusíš se ani dívat do zrcátka.

Maminko, Ty mě nechceš?
A co když budeš chtít vody podat
a osamělá marně zvoláš stokrát.
A co když zmenšíš se na stařenku,
kdo se Tě zeptá: „maminko, co je Ti“
a komu umřeš jednou v objetí?

Maminko, Ty mě nechceš?
Tak rád bych viděl nejdražší dva šperky:
zlaté slunko a pozlacený měsíček.
Tak rád bych viděl sýkorky a čejky,
když vyletují z hnízd jak z jesliček.
Tak rád bych viděl růži, oblak, nebe,
a nejvíc Tebe, maminko má, Tebe.

Maminko, Ty mě nechceš?
Bojíš se, že tatínka mít nebudu?
Můžeš mi lhát, že odešel nám do války,
že výstřel roztrhl vás jak pár holoubků,
že zanechal Ti dopis, brož a korálky.
Nepřiznávej se, že jste se rozešli.
Až půjdeš do práce, tak mně dáš do jeslí.

Maminko, Ty mě nechceš?
Snad najdu proti rakovině lék
i proti stárnutí a začnu nový věk.
Popluji k hvězdám na kosmické lodi,
pro kmín Ti půjdu pěšky, jak se chodí.
Kosmický světáček budu už snad,
domů se vrátím, s Tebou se polaskat.