Hořící dítě

HOŘÍCÍ DÍTĚ

Když v zimní noci mrazivé jsem zkřehlý v sněhu stál,
podivný žár mě zaplavil a srdcem pronikal.
Překvapen vzhlédl jsem, pátral odkud to teplo žhne,
tu ve vzduchu jsem spatřil hořet Dítě nádherné,
prudký žár stravoval je, však z očí slzí pramen
vytékal mocným přívalem, div nezhasil ten plamen.

Řeklo mi: Běda, v ohni žhnu hned po svém zrození
a nikdo nechce srdce ohřát si v mém plameni.
Ohništěm je má čistá hruď, trny jsou palivem,
láska je výhní, dýmem vzdechy, posměch popelem,
spravedlnost jej roztápí, milosrdenství dmýchá,
jak kov se duše tříbí v něm, taví se hřích a pýcha.

Pro jejich spásu stravuji se v ohni palčivém,
bych krví obmyl je a každý z nich byl zachráněn.
Když po těch slovech ztratil se mi zjev ten zázračný,
blesklo mi v mysli, vždyť je dnes Hod Boží vánoční.

Robert Southwell

(Autor básně je jezuitský kněz, umučený r. 1595 v Anglii, prohlášen za svatého r. 1970, autor básní tzv. Ježíšovské mystiky, z básnické sbírky „Hořící dítě a jiné básně“, básně uspořádal a přebásnil Josef Hrdlička. Obraz nahoře se jmenuje "Betlém" a namaloval ho Štěpán Zavřel - oskenováno z KT).