Ještě jedna ze vzpomínek na P. Josefa Janštu

P. Josef Janšta přišel do Ostrovačic v r. 1972 ve svých 52 letech. První mši sv. sloužil v sobotu ráno a kolem poledne přišel na krátkou návštěvu, aby věděl, kde bydlí jeho varhaník. V neděli si už po mši sv. podával ruce s mnohými farníky, kteří mu přáli, aby se mu v naší farnosti líbilo.

Z drsných podmínek Fryšavy, odkud k nám přišel, vypadal starší než ve skutečnosti, ale úsměv, se kterým každého vítal, projasnil jeho tvář. Snažil se rychle zabydlet na faře, která byla v té době velmi nepohodlná. Chyběly tam základní věci jako vodovod, koupelna, ústřední topení a jiné. Čekala ho práce na faře, farní zahradě, a navíc ve třech kostelích.

Bylo to v období po II. vatikánském koncilu, který navrhl změny v interiéru kostela i v liturgii. Pan farář se s plnou vervou vrhl do práce, a tak jsme ho často vídávali v pracovním oděvu nebo v klerice. V té chodil každý den z fary do kostela a odtud hned pro svou poštu na poštovní úřad, který tehdy sídlil naproti faře. Ač bylo období "normalizace", kleriku neodkládal, takže každý občan v obci, nebo cestující v autobusech bezpečně poznali místního kněze.

Když se nám narodil syn Petr a naší Janě bratříček, přišel po našem návratu z Brna první přivítat svého nového farníka. Petr se pak stal jeho věrným ministrantem od svých pěti let.

Obě naše děti prošly jeho výukou náboženství a sv. příjímáním.

Co bylo sympatické na panu farářovi? Byl nenáročný ve svých potřebách, vystupoval prostě, neokázale, s opravdovou zbožností a s vědomím svých povinností vůči farníkům. Ochotně jim vycházel vstříc, respektoval jejich přání a soucítil s nimi.

Naplňoval ono evangelijní - radujte se s radujícími a plačte s plačícími. Svoje povinnosti plnil s radostí, nikdy si nestěžoval na množství práce nebo únavu. Faru opouštěl pouze ve výjimečných případech, kdy jel na pohřeb spolubratra, na svatbu příbuzného nebo za kulturou. Vždycky nám sdělil, kam jede, neboť byl té zásady, že farníci mají právo vědět, kde se nachází jejich kněz, a jak žije. O Vánocích a Velikonocích se sjížděli do ostrovačického kostela amatérští i profesionální hudebníci z Brna a okolí a se sborem zcela naplnili kůr.

Pan farář s pohnutím prožíval tyto svátky a dělal všechno pro to, aby vyzněla jejich krása a lidé je plně prožili.

Nemoc však nečekaně zasáhla do jeho života i celé farnosti. Z četných pravidelných návštěv v nemocnici v Brně a později na Moravci pan farář poznal, že ho farníci v jeho nemoci neodepsali.

Zdánlivě obyčejný život P. Josefa Janšty, venkovského faráře, zanechal v nás nesmazatelné vzpomínky. Díky Vám za ně.