Maksík

Maksík aneb Jak být ještě blíž Bohu

Byla jsem požádána, abych napsala pár řádků o naší veverskoknínické schole.

Naše schola byla dlouhou dobu beze jména. Pak náhle, po krátké úvaze, jsme se rozhodli pro takovou slovní hříčku. Normálně se ve slově „maximálně“ píše x, pro nás to je MAKS jako zkratka slov M - malá A - amatérská K - knínická S - schola aneb hrajeme a zpíváme maksimálně pro Boží slávu a nám pro radost.

Všem se nápad líbil, a tak od loňského 6. prosince, kdy jsme naši scholu svěřili pod ochranu našeho patrona sv. Mikuláše, je název našeho malého sboru MAKS, i když podle velikosti by se spíš hodilo Maksík.

Scházíme se nepravidelně. Jen před většími svátky, slavnostmi zkoušíme častěji.

Protože jsme většinou maminky a tatínkové od rodin, bývá někdy těžké sladil rodinné povinnosti s našimi zájmy, a s tím souvisí ta nepravidelnost.

Ale potom všem se nám dostává velké odměny, když se nám podaří zahrát a zazpívat, co jsme nacvičili a zní to stejně jako na zkouškách - nic nepřebývá ani neschází, všechno ladí. Největší odměnou je nám hlavně to, že se všem ostatním naše zpívání líbí a můžeme nejen sobě, ale všem obohatit mši svatou.

A pak jsou naše zkoušky velice příjemná, naplňující a vtipná setkávání. Naše schola pro nás funguje jako takové malé společenství, do kterého určitě rádi přijmeme další zpěváky a hudebníky.