Moje první farní pouť

Rád bych se s vámi touto cestou podělil o svoje pocity z mého prvního farního výletu na Svatý Kopeček u Olomouce. Promiňte mi, že však zůstanu pouze u pocitu, ten den jsem totiž vůbec nic neviděl. Zato slyšel jsem toho opravdu moc...

Maminka se dlouho rozmýšlela, zda mě má vůbec vzít s sebou, nebo zda zůstaneme doma. Já jsem v té době měl teprve 38 týdnů a tak si nebyla jistá, jestli to společně zvládneme. Ale můj naprostý klid ji přesvědčil a tak jsme opravdu celá rodina vyrazili. Několik poznámek z mého deníčku:

Sobota, 19. 5. 2007
8.00 Odjezd autobusu na trase Říčany - Ostrovačice - Veverské Knínice - Olomouc. A hned od rána zvesela. Štěpán, jakmile nastoupil do autobusu, neustále pokřikuje: „Hurá, jedeme do ZOOOO!!!“ a mě to tak vyčerpá, že brzy usnu. Proto si z celé cesty tam nic nepamatuji, ale z vyprávění vím, že nuda nebyla. Motlitba na začátek celé poutě, zpívání, soutěže a samozřejmě dobré jídlo tomu moc pomohly.

9.30 Příjezd do Olomouce.

10.00 S rozezněním prvních tónů varhan v bazilice na Svatém Kopečku se probouzím. A právě včas. Mše svatá začíná. To je mi moc dobře, maminka je v klidu a já jsem naprosto spokojený.

11.00 Prohlídka kláštera. To už je poněkud náročnější. Chození sem a tam. natřásání, běhání za starším bráškou mě naprosto unavuje, vysiluje a hlavně dostávám hlad! Začínám tahat za potřebné šňůrky, které vedou k mamince.

12.00 Do žaludku mi nateklo něco teplého a sladkého, pravděpodobně čaj s rozmáčeným chlebem. Konečně dobrůtka. A navíc jahodová zmrzlina! Prostě balada.

13.00 Vcházíme do ZOO a na mě už to zase začíná jít.

13.30-15.00 Potřebný spánek.

15.00 Ze ZOO si toho moc nepamatuji. Vím jen, že jsme chodili od pavilonu k pavilonu a hledali potřebné informace k soutěži, kterou přichystala teta Volavá. Nejvíc mě však zaujali paviáni, prý totiž vřískají podobně jako já. První kamarádi.

17.00 Hrátky na hřišti před ZOO, čekáme prý na autobus. Maminka mně posílá do žaludku takovou prapodivně chutnající tekutinu, dobře vychlazená, mírně nahořklá a prý byla tatínkova. Začíná se mi z toho trošku točit hlava. To čekání na autobus opravdu zmáhá...

17.30 Odjezd směr domov, cesta trošku natřásá, ale hlavně uspává.....

19.00 Probuzení doma, koupel a opět spánek.

No řekněte, nebyl to krásný den?

Matouš Pospíšil, 3 měsíce