Něco o hodinách na věži říčanského kostela

Hodiny na věž říčanského kostela byly umístěny zřejmě již dávno před první světovou válkou. V jakém stavu byly a jak přesně ukazovaly čas, již dnes pochopitelně nevíme. Musely ale celá léta dobře sloužit – ukazovaly totiž čas, kterým se lidé ve vesnici řídili. Nic jiného totiž neměli. Rádio nebylo a hodinky obyčejní lidé také neměli.

Až do roku 1945 se musely hodiny denně ručně natahovat a seřizovat. Ten, kdo tuto práci vykonával, musel vždy vyšlapat 62 schodů k hodinám a ještě 10 schodů ke zvonům, které se také obsluhovaly ručně.

Sestřelením věže v květnu 1945 vzaly za své i hodiny. A tak v roce 1947 při znovupostavení věže byly do ní pořízeny hodiny nové. Ty už byly upraveny tak, že se natahovaly elektrickým motorkem. Ten každých devět hodin zvedal tři těžká závaží, jejichž váha hodiny poháněla. O chod těchto hodin se staral místní elektrikář pan Petr Škvařil. Starší občané vědí, jaké byly problémy v poválečných letech s elektřinou, která byla kvůli úsporám téměř denně vypínána. Takže i pan Škvařil musel skoro po každém delším vypnutí proudu vystoupit nahoru ke stroji a seřídit čas.

Nové hodiny šly od roku 1947 do roku 1988, kdy bylo rozhodnuto nechat stroj opravit. Oprava sice byla provedena firmou z Vyškova, která v roce 1946 hodiny dodala. Po opravě však firma požadovala, aby se o hodiny staral jeden člověk. (Po smrti pana Škvařila je totiž upravovala a spravovala spousta lidí, a to nebylo dobré.)

Já jsem se k tomu dostal shodou okolností a po asi půlhodinové instruktáži mechanikem jsem se deset roků o hodiny staral. Mimo občasného promazání a také díky tomu, že se už nevypínal proud, s vlastním chodem žádná velká práce nebyla.

Aby však hodiny šly „jako hodiny“, bylo třeba někdy dvakrát až třikrát vystoupit nahoru a napravit čas. Čas se totiž s tím přesným rozcházel podle počasí (teploty) za den až o pět minut. Možná tomu tak bývalo i dříve, ale dnes, kdy má každý na ruce svoje hodinky, ihned při odbíjení času ví, že jdou věžní hodiny špatně. To už bylo neúnosné. A protože se nepřesnost stále častěji projevovala, tak jsme se po poradě s P. Bedřichem Provazníkem rozhodli, že zakoupíme nový elektronický hodinový stroj. Tento stroj je řízen radiovým signálem z Frankfurtu n. M. jednotně pro celou Evropu se stoprocentní přesností. Kontaktoval jsem ostravskou firmu Impuls, jejíž majitel přijel, aby zjistil stav stávajícího horního rozvodu a dodal cenovou nabídku. Ciferníky a křížový rozvod jsem opravil sám, abychom se pokud možno vešli do ceny. Požádali jsme obec o dotaci a povolení sbírky po vesnici. Sbírky se ujali mladí, kteří vybrali asi 60 tisíc korun. Zbytek dodal OÚ a na podzim roku 2000 byly hodiny uvedeny do provozu. Po dvou letech však za silné bouře do věže uhodil blesk a zasáhl část elektroniky. Oprava stála dalších 16 tisíc korun. Nyní už se to stát nemůže, protože jsme ocelové dráty k cimbálům, které odbíjejí čas a jsou umístěny v nejvyšší části věže, nahradili nevodivými silonovými lanky.

Doufám, že s přesností hodin je všeobecná spokojenost a že budou lidem ještě dlouho a dobře sloužit a odměřovat jejich čas.