Několik postřehů k opravám na faře v Ostrovačicích

To, že se fara neopravovala desítky let, dělaly se jen opravdu ty nejnutněj-ší drobnější opravy a dávala se přednost opravám našich tří kostelů, každý z nás farníků jistě dobře ví.

Když se započalo letos s první úpravou na faře, bylo nás na brigádě tolik (cca 30, včetně dětí), že jsme se při svačině nemohli vejít ani k největšímu stolu. Byla radost vidět tolik ochotných rukou pracovat na společném díle. Vždyť oprava se týkala nejen úpravy jednoho pokoje pro kněze, ale i bývalé jídelny pro společná setkávání nás farníků a současně i vybudování kuchyňky a sociálního zařízení s novou kanalizací. Brigády se konají jednou za 14 dnů pouze od 9 do 12 hodin a vždy jsou týden dopředu otcem Ludvíkem ohlášeny.

K naší velké škodě a jistě i smutku o. Ludvíka přichází brigádníků stále méně, a tak se oprava prodlužuje. Stane se, že někdy musíme dát přednost našim neodkladným povinnostem. Jistě, na vesnici je práce stále dost. Ale ruku na srdce - nejsme někdy taky bezohlední a sobečtí, když nás kněz, na kterého jsme tak dlouho čekali (po smrti o. Bedřicha), pozve ke společnému dílu a my nedokážeme pomoci? Jistěže všichni farníci nemohou pomoci fyzicky (zdraví jim to nedovolí), je však i jiná možnost pomoci, finančně nebo i modlitbou, aby se naše společné dílo dařilo.

Vytvořme, prosím, farní společenství, které se setkává nejen při nedělní mši sv. v kostele, ale které si dokáže navzájem pomáhat, které si svého kněze váží, a nenechá ho brát do rukou krumpáč a vozit těžká kolečka písku.

Uvědomme si konečně, že kněze tu máme pro něco mnohem důležitějšího, a proto si jich považujme. Mohlo by se stát, že naše farnosti by zůstaly bez nich, a to bychom jistě nechtěli dopustit.

Přijďte se podívat, co se za necelých šest měsíců podařilo na faře v Ostrovačicích udělat a co nás ještě čeká. Nenechte si ujít radost i ze společné práce, ukončené u stolu s bohatým občerstvením a vzájemným sdílením. Díky a Pán Bůh zaplať všem, kteří se na tomto díle v letošním roce podíleli.