Neobvyklý pohled na tři krále

Před 25 lety, za hluboké totality, vyšel román anglického satirika Evelyna Waugha „Helena.“

Románovým způsobem přibližuje život matky císaře Konstantina, císařovny sv. Heleny, dobu přelomu třetího a čtvrtého století, i bohatý život světice. Ta se na sklonku svého života významně podílela na nalezení Kristova kříže v Jeruzalémě. A právě z popisu jejího pobytu v Jeruzalémě mne zaujala Helenina tříkrálová meditace:

O Vánocích neměla ani sílu jet s poutníky do Betléma. Ale na Tři krále se vzchopila a dala se odnést v nosítkách dvě hodiny namáhavé cesty do Betléma do svatyně Narození a pak do jeskyně, která bývala stájí. Davy poutníků už tam nebyly. Tři vousatí mniši zahájili dlouhou bohoslužbu.

Helena zapomněla i na svůj úkol a neexistovalo pro ni nic, než dítě, zavinuté před dávnou dobou v plenkách a tři královští mudrci, kteří přišli zdaleka, aby se mu poklonili.

„Tohle je můj svátek“, říkala si, „a oni jsou mí příbuzní.“...

„Jako já“, říkala jim, „jste přišli pozdě. Pastýři a dokonce i dobytek tu byli dávno před vámi. Připojili se ke sborům andělů dřív, než jste se vydali na cestu. Kvůli vám byl porušen nebeský řád, platný od počátku světa a nové vzpurné světlo zazářilo mezi zděšenými hvězdami.

S jakou námahou jste putovali, řídili se podle hvězd a počítali, zatímco pastýři přiběhli bosi! Jak divně jste se asi vyjímali na cestě v doprovodu cizokrajně oděných služebníků a s nákladem tak absurdních darů!

Nakonec jste dosáhli cíle své pouti a velká hvězda se zastavila nad vámi. A co jste učinili? Šli jste navštívit krále Heroda. Smrtelná výměna zdvořilostí, jimiž začala ta nikdy nekončící válka lůzy a byrokracie proti nevinným!

A přesto jste přišli. Neodmítli vás. I pro vás se našlo místo u jeslí. Vaše dary byly zbytečné, ale byly přijaty a pečlivě uloženy, protože jste je přinesli rádi. V novém řádu lásky, který se právě narodil, bylo místo i pro vás. V očích Svaté rodiny jste nebyli níž než vůl a osel.

Jste moji zvláštní patroni,“ říkala si Helena, „a patroni všech, kdo přicházejí pozdě, všech, kdo dospívají k pravdě únavnou oklikou, kdo jsou zmateni věděním a spekulací, všech těch, kdo se pro ohledy a slušnost stávají spoluúčastníky vin, všech těch, které ohrožuje jejich vlastní nadání.

Milí příbuzní, orodujte za mě,“ prosila Helena, „i za mého ubohého přetíženého syna, ať i on, než všechno skončí, najde místo na slámě, kde by mohl pokleknout. Proste za mocné tohoto světa, aby nezahynuli úplně...

Kvůli tomu, který neodmítl vaše divné dary, přimlouvejte se stále za všechny vědce, intelektuály a estéty, ať nejsou úplně zapomenuti před Božím trůnem, až prostí lidé přijdou do svého království.“