O duchovní pomoci

V této rubrice zpravidla informujeme o pomoci farního společenství Veverské Knínice adoptivním dětem v Indii. Tentokrát bych ráda napsala něco o pomoci, která je naopak určena pro nás. Je to duchovní pomoc kněží a pastoračních asistentů v nemocnicích.

Letošní rok jsem převážně strávila pobytem v nemocnici. Nejdříve na klinice úrazové chirurgie v Bohunicích, později na rehabilitačním oddělení Léčebny dlouhodobě nemocných při nemocnici Milosrdných bratří. Následovaly další hospitalizace v Bohunicích. Musím přiznat, že jsem byla touto skutečností dosti zaskočena a strádala jsem nejen tělesně, ale i psychicky. I když jsem věřící, přece jsem občas propadala smutku, beznaději a „proč právě já?“. Lékaři se snažili obnovit mou tělesnou schránku, ale duševní strádala. V této situaci jsem velmi ocenila pomoc kněží a pastoračních asistentů, kteří jsou pro jednotlivé brněnské nemocnice biskupstvím určeni. V Bohunicích přišel otec Leo Zerhau nebo otec Jan Zachoval a posloužili svátostmi smíření a pomazání nemocných. U Milosrdných bratří to byl otec Mládek. Sám osmdesátiletý, obcházel celou nemocnici. Popovídal si se všemi spolupacientkami, vyslechl naše nářky, postěžoval si na svá bolavá kolena. A když se se mnou modlil Otčenáš, přidávaly se i ty, které později přiznaly, že se naposled modlily jako děti. Eucharistii přinášely také pastorační asistentky. V Bohunicích to byla vynikající sestra Zita. Spolu s Tělem Páně přinesla dobrou náladu a našla si čas i na kus řeči. Přesto, že nemocnice je rozlehlá a ona má na starostí i Žlutý kopec. U Milosrdných bratří to byla sestra Andrejka, milé mladé děvče, které právě dokončilo studium teologie na Jihočeské univerzitě. Chodila posloužit a popovídat si každý den.

U Milosrdných bratří je ještě jedna důležitá „duchovní posilovna“ - krásná kaple sv. Richarda. Pravidelné bohoslužby jsou ve středu a v neděli, ale kaple je otevřená celodenně. Každý, kdo cítí potřebu načerpat duševní síly, tu může posedět, adorovat, či si jen uspořádat myšlenky. A samozřejmě prosit... Měla jsem to štěstí, že i když jsem byla na vozíku odkázána na cizí pomoc, vždy se našel někdo ochotný do kaple na mši sv. mě dopravit. Tak hluboce jsem snad nikdy slavení Eucharistie ve společenství věřících neprožívala jako zde.

Bohužel pacienti v Bohunicích tuto možnost nemají. Kaple, která bývala ve starší části areálu nemocnice, byla asi před deseti lety odsvěcena a zrušena. Na novou údajně nejsou peníze. Ale pevně věřím, že i zde se časem situace změní a pacienti, kteří to budou potřebovat, budou mít možnost čerpat duchovní posilu v nové kapli.