Osobní vzpomínky na P. Vybírala

Nedá mi, abych k příspěvku Zdeňky Nejezchlebové (viz zde) nepřipojil také několik osobních vzpomínek na P. Ladislava Vybírala, který do naší farnosti nastoupil jako velmi mladý kněz po smrti dlouholetého knínického faráře P. Josefa Hodovského.

V září 1949 se vdávala má sestra Maňa, v knínickém kostele ji oddával právě P. Ladislav. Veselka se konala u nás doma. P. Ladislav přišel na pár hodin posedět také, byl veselý a patřil k těm, co po celou dobu své přítomnosti kolem sebe šířili pohodu a radost. Na jeho posezení při veselce se v naší rodině ještě dlouho a často vzpomínalo, zvlášť tatínek a maminka.

V tom roce jsem nastoupil do obecné školy. Náboženství učil P. Ladislav. Začal nás připravovat na 1. sv. přijímání, ke kterému se tenkrát přistupovalo už ve 2. ročníku. Dovedl nás k němu ale už P. Benedikt Malý z Ostrovačic, který byl po zatčení P. Vybírala jmenován administrátorem knínické farnosti.

P. Ladislav si děcka dokázal rychle získat svou povahou i netradičními postupy. S námi hochy v zimním období chodíval po skončení odpoledního vyučování bruslit a hrát hokej na kluziště za sokolovnou. Svým vstřícným jednáním, zaujetím, ale i mladistvým zjevem, si rychle získal oblibu také u dalších skupin obyvatel obce, mladých i starších.

V knínickém kostele sv. Mikuláše jeho krátké působení dodnes připomínají tři věci. Je to hlavní chrámový lustr, velký perský koberec a socha sv. Václava, patrona České země. Tu pořídil symbolicky na ochranu obce a církve před nastupující krušnou dobou. Jeho osud zakrátko nato jakoby byl potvrzením této neblahé předtuchy.

Další vzpomínky přidala pamětnice paní Františka Procházková (1929):

Za působení P. Ladislava Vybírala byla provedena oprava střechy kostela (1949) a ve směru od potoka vystavěno schodiště (1950). Na místo zvonů, které Němci za války odvezli k válečným účelům, byly v roce 1949 zakoupeny nové, posvěceny a instalovány.

O nedělích a svátcích se konaly dvě mše sv. - ranní a hrubá. Na tu přicházelo tolik lidí, že stávali venku před hl. vchodem. Všichni chtěli slyšet kázání P. Ladislava, která bývala nebojácná a odvážná.

Také večerní májové pobožnosti navštěvovalo v jeho době množství dětí a mládeže, mladé dívky bývaly oděny jako družičky. P. Vybíral vedl pobožnost často venku před kostelem a příležitostně zařazoval kázání.

Ten vzpomenutý koberec a lustr byly zakoupeny před Vánocemi 1949. Lustr byl poprvé rozsvícen při půlnoční mši svaté 1949, z krásně ozářeného kostela bylo velké nadšení.

V roce 1950 při pouti ke kapli sv. Barbory na Buchlově a na Velehrad byli poutníci seznámeni se zakázaným pastýřským listem kardinála Berana, na jejich žádost jim ho P. Ladislav znovu veřejně přečetl doma po návratu z cesty.

V roce 1950 uspořádal P. Vybíral první májovou pobožnost, a vlastně v Knínicích poslední, protože byl zatčen a uvězněn na Mírově.

Po propuštění a znovuzískání státního souhlasu vykonával kněžskou službu na severu Čech v pohraničí (Libouchec, Bohosudov), kde ho kníničtí několikrát byli navštívit. P. Ladislav zemřel v Raspenově, pochován je v Olbramkostele.