P. Benedikt Malý ve vzpomínkách ostrovačických farníků

Letos 25. srpna uplynulo 10 let od úmrtí P. Benedikta Karla Malého OSB, který zemřel v požehnaném věku 92 let v Rajhradě.

V místě, které sehrálo velkou roli v jeho životě. Zde žil s rodiči, poznal vzdělané benediktiny, po středoškolských studiích vstoupil do benediktinského řádu, kde také složil věčné sliby. Na kněze byl vysvěcen roku 1937 v Českých Budějovicích.

Jeho prvním působištěm se stal opět Rajhrad, pak Orlová a Ostrovačice, kde působil v letech 1947-1963. Pamětníci si jistě vybaví, jak složitá byla tehdy doba. Přesto P. Malý zasvěceně kázal, učil denně náboženství ve všech třídách na školách (tehdy měla každá třída náboženství 2x v týdnu po jedné hodině), jezdil s farníky na pouť na Vranov a často navštěvoval rodiny jak v Ostrovačicích, tak v Říčanech, kterým plně důvěřoval. Křtil, sezdával, pohřbíval a prožíval všechny radosti a strasti venkovských lidí, které měl rád a kterým rozuměl. Tento živý zájem o jejich osudy u něho trval po celý život. Do Veverských Knínic a Říčan jezdíval na bohoslužby na kole (neměl auto), nebo s mým mužem na motorce. Na nedělní bohoslužby do Říčan ho později vozil pan Václav Škvařil. Po dlouholetém působení v obci byl P. Benedikt Malý na udání z Ostrovačic odvolán. Odcházel nerad a roztrpčen. Nastoupil na krátký čas do Brna-Bystrce a aktivní působení ukončil v Brně v Zábrdovicích.

Jako důchodce pak ještě řadu let vypomáhal u Minoritů v Brně, občas i v Poštorné.

Na stáří se opět uchýlil do Rajhradu. Po listopadových událostech byl mu předán klášter v březnu roku 1990 jako nejstaršímu benediktinu na Moravě. Pod jeho záštitou a vedením začaly rozsáhlé obnovovací práce v klášteře. V květnu téhož roku už přijímá do řádu 3 novice.

Velkou podporou ve stáří mu byl převor kláštera P. Gazda, který se o něj s příkladnou pečlivostí staral až do smrti. Bývalí farníci na něho nezapomněli. Na poslední rozloučení jel také autobus s farníky z Ostrovačic s tehdejším p. farářem P. Ing. B. Provazníkem. Každý z účastníků měl na něho nějakou milou vzpomínku.

P. Benedikta Karla Malého jsem poznala jako staršího pána při jeho návštěvách Ostrovačic. Byl vždy přátelský, usměvavý, dobře naladěný a nikdy mu nechyběl humor. Vzpomínal na časy svého působení ve zdejších farnostech.

Při našich společných debatách často prokládal věty latinou nebo citáty, což svědčilo o jeho bystrém duchu a výborné paměti. Upozorňoval na velikost a zásluhy sv. Pavla v šíření křesťanství. Mnohdy si v kostele na něho vzpomenu při čtení z listů sv. Pavla. Byl příkladem společenského člověka a kněze, který i ve vysokém stáří dokázal lidi pobavit, povzbudit a potěšit svou přítomností.