Peter Žaloudek v KT

V Katolickém týdeníku je už delší čas zavedena pravidelná rubrika s dotazníkem. Redaktoři jeho prostřednictvím „zpovídají" známé a zajímavé lidi formou 10 stále stejných otázek. Do jednoho z prvních čísel letošního ročníku KT si redaktor Aleš Palán pozval pana Petera Žaloudka.

My jsme sice měli v minulosti možnost přímo s panem Žaloudkem debatovat nad jeho knihou „Molokai-svatá země" o P. Damiánovi de Veuster, a někteří z nás dokonce četli jeho knihu „Myšlenky během ozařovací terapie". Ta vznikla na základě jeho praxe radiologického asistenta na jedné vídeňské klinice, kde pracuje od roku 1991. Peter Žaloudek do Vídně emigroval v osmdesátých létech, ale nyní často přebývá i v Říčanech, kde si pořídil rodinný domek.

Potkáváme se s ním při mších sv. v kostele a nebude tedy bez zajímavosti přečíst si jeho odpovědi, které poskytl KT, a které nám rád dal k otištění:

1. Máte před sebou jeden úplně volný den zbavený všech starostí. Jak s ním naložíte?

A takový den opravdu existuje? Já den bez všech starostí neznám.... Pokud bych měl volný den, rád bych ho využil pro sebe - co nejdelší spánek, klid, procházka, žádná televize, nanejvýš radio s klasickou hudbou.

2. Kterou knihu kromě Bible byste si s sebou vzal na pustý ostrov?

Nebudete mi věřit, ale začátkem listopadu jsem se z takového ostrova vrátil. Pro jistotu vám neřeknu, kde ten ostrov je. Byl tak nádherný svou přírodou, vegetací, podnebím, mořem a zpěvem ptáků, že jsem vůbec neměl potřebu si tam cokoliv brát...

3. Stěhujete se. Které tři věci umístíte v bytě nejdříve?

Přijde na to, jak velký ten nový byt bude. Rád bych tam měl postel, knihovnu s mými knihami a psací stůl se židlí.

4. Myslíte si, že rozmach moderních komunikačních prostředků mezilidským vztahům prospívá nebo škodí?

Jednou jsem vezl autem svého známého. V uchu měl sluchátko od mobilního telefonu, zároveň však mluvil se mnou. Kromě toho měl s sebou dvě vysílačky a kufříkový počítač. Celou cestu se snažil někoho kontaktovat, že k němu jede. Dotyčný člověk však nebyl v tu chvíli k dosažení ani na mobilu, ani na internetu, ani na pevné lince. Můj spolujezdec z toho byl celý zdrcený. Když jsme konečně k tomu člověku dorazili, byl náhodou doma. Mám dojem, že čím více technických vymožeností máme, tím méně mezi sebou komunikujeme.

5. Říká se, že úroveň společnosti se pozná podle toho, jak pečuje o staré lidi. Není trochu strach, být dnes starý?

Ano, a ten bude pořád větší. To, co dnes moderní medicína dokáže, a hlavně, co si lidé od ni slibují, je veliký klam! Sám dělám ve velice moderní nemocnici, vím, o čem mluvím. Současná situace vede k tomu, že se člověk přestane ptát na smysl své nemoci, bude chtít pouze léčit symptomy, ale ne skutečné příčiny jejich vzniku. Pokud se postoj lidí radikálně nezmění, budou mít v budoucnu stále větší strach z nemocí, ze smrti a z opuštěnosti.

6. Vzpomenete si na svou nejzajímavější školní poznámku?

Vybavím si jednu příhodu, která se obešla bez poznámky. Na němčinu nás měla stará paní profesorka, která trpěla problémy s kyčlemi, chodila takovou tou kolébavou chůzí. Jednou - nevím, co mě to napadlo - jsem ji za katedru postavil rozlámanou židli. Naštěstí se jí prvně dotkla rukou a ona se doslova rozsypala. Tvář paní profesorky byla bíla jako křída, i mě došlo, jakou kravinu jsem udělal, co se mohlo stát. Když se zeptala, kdo to udělal, po chvilce váhání jsem se přiznal. Paní učitelka mi velkoryse odpustila, chovala se ke mně maximálně tolerantně a z němčinyjsem měl jedničku. V mé duši zavládl takový zvláštní klid.

7. Kdyby dnes Ježíšek chodil do náboženství, dostal by jedničku?

Možná by utržil i nějakou tu kouli, vždyť to byl zřejmě normální kluk.

8. Jaké přikázání byste Hospodinovi do Desatera ještě doplnil?

Mám co dělat, abych jakž takž zvládl alespoň těch deset, spíš bych ho požádal, aby jejich počet zredukoval...

9. U které biblické události byste chtěl být?

Těch by bylo! Už jen ten pocit, být v blízkosti Ježíše... Když se ptáte konkrétně, tak bych chtěl být v kůži marnotratného syna, který se vrátí domů, a otec ho přivine do své náruče, jako by se nic nestalo.

10. Jaký sen byste si chtěl v životě ještě splnit?

Pokud by mi to Pán Bůh dopřál, rád bych se ještě jednou podíval na Havaj, rád bych ještě zde na zemi navštívil P. Josefa Hendrikse, toho dobrotivého, nadšeného a otcovského, posledního misionáře v bývalé kolonii malomocných v Kalaupapě. Rád bych taky navštívil těch pár lidí, kteří tam ještě dnes žijí, rád bych se nadechl plnými doušky atmosféry a ducha té - jak říkám - svaté země. -pal-

P.S.: Že se svou angažovanou publicistikou P. Žaloudek „trefil do černého", dokazuje například fakt, že jeho kniha o Molokai byla tipována mezi knihami v anketě „Dobrá kniha roku 2007" (Katolický týdeník č. 9/2008). Pro další čísla KT je již inzerován rozhovor s P. Žaloudkem „o ráji a pekle na Havajských ostrovech". Rozhovor s ním k této problematice otiskl 26. 2. 2008 také časopis Naše rodina.