Pobožnost křížové cesty

Jeden důvod navíc pro návrat k pobožnosti křížové cesty

Nedávno jsem navštívil známé ve vesnici Probstdorf, severovýchodně od Vídně. Protože byla neděle, šli jsme všichni společně na bohoslužby do kostela. Upoutala mne tam nezvyklá křížová cesta. Ani ne tak svým uměleckým tvarem či velikostí, je duem současného rakouského sochaře, ale netypickým označe- ním jednotlivých zastavení.

Jak známo, pobožnost křížové cesty se uctívá v katolické církvi od nepaměti a veškerá zastavení vypovídají na základě textů Písma svatého o čtrnácti útrpných zastaveních Krista těsně před jeho ukřižováním. Každé zastavení tak informuje o konkrétní bolesti, kterou Kristus podstoupil.

Pod každým textem Evangelia se totiž na této probstdorfské křížové cestě nachází stručná informace o tom, kdy a jaký druh neštěstí, katastrofy či utrpení postihl tuto obec od počátku jejího založení až dodnes. A tak se tam dočteme o tom, jak byla tato obec vypleněná, vypálená, srovnaná se zemí během válek - 2. světové, 1. světové, období tureckých vpádů, třicetileté války atd. Také se tam dočteme o tom, kdy byla zničená požárem, nebo povodněmi z nedalekých řek Moravy či Dunaje - těch historických dat povodní je tam snad nejméně deset. Jakékoliv velké či tragické neštěstí, které tuto obec potkalo, je tak historicky zaznamenáno v tomto kostele při jednodivých grafikách znázorňujících Kristovo utrpení - utrpení, které bylo z hlediska Božího plánu nezbytné pro to, aby člověk dal svému bytí na této zemi znovu duchovní dimenzi.

Podstatu křesťanského života chápali věřící lidé vždy jako cestu následování života, příkladu a učení Ježíše Krista. Křesťanství má smysl jedině tehdy, když je chápáno jako vazba na svého zakladatele. V průběhu staletí se tak vytvořily modlitby, zpěvy, tradice, liturgie a pobožnosti, které se staly jakoby duchovním pilířem této vazby mezi člověkem a Bohem. Je možné, že dnešnímu modernímu a kritickému člověku mnohé z těch forem zbožnosti již nic neříkají. Ano, i taková banální věc, jako je třeba oděv, jakkoliv je potřebný, se v průběhu existence člověka neustále měnil, vyvíjel, upravoval. Nikdo by si dnes neoblékl šaty, jaké se nosily třeba před dvěma staletími. Podobně je to i s formou modliteb a pobožností.

Každý člověk je ve svém životě dřív nebo později konfrontován s utrpením, bolestí, smutkem nad ztrátou svých bližních, nebo vlastního zdraví, neštěstím, samotou... Moderní psychologie a medicína hledají neustále nové možnosti, nové léky, jak trpícímu člověku pomoci. Křesťan neignoruje výdobytky vědy, i on přijímá s vděčností všechny možnosti úlevy a nabídnutou pomocnou ruku, kterou mu v těžkých situacích společnost nabízí. Křesťan však odjakživa hledal a čerpal sílu také ve spojení s Bohem, v kterého věří. Kristus vzal na sebe kříž, utrpení a bolest, protože věřil v duchovní vítězství, v přerod utrpení na radost. V této dobrovolnosti se stal navždy vzorem pro nás. Proto si věřící lidé vždy připomínali to, co za nás podstoupil.

Stojí za to, abychom i dnes obrátili svůj zrak a myšlenky a v tichu svého srdce se zamysleli nad tím, jak jeho křížová cesta souvisí právě s tou naší, s tou mou, po které musím jít...

Ta probstdorfská křížová cesta se mi velice líbí a inspirovala mne: je v ní totiž nádherně naznačená myšlenka, proč má smysl modlit se i dnes pobožnost křížové cesty. Bůh není bytost s kamenným srdcem, je to milující bytost, které záleží na našich osudech.

Autoři článků: