Postní duchovní obnova (2006)

Postní duchovní obnova 9.-11. 3. 2006

Na začátku letošní postní doby proběhla třídenní duchovní obnova s P. Janem Rybářem SJ v kostele v Ostrovačicích. Hlavním tématem obnovy bylo Podobenství o zlých vinařích. Zde otiskujeme s laskavým svolením stručný obsah.

9. března 2006

Otec Rybář vysvětloval význam svatopostní kající doby. Srovnával půst s dietou, kdy tzv. dietářům jde o krásné tělo a navíc k tomu používají mučící nástroje.
Pravý význam slova půst je pusť něco z ruky, např. maso, ovladač atd. Jde o to, jak ukáznit tělo. Člověk je závislý na svém já - egu a nemá radost ze života. Prostí lidé v Podkrkonoší drželi půst z lásky ke Kristu - byli solidární s ním na poušti, při mučení a na Golgotě.
Jak asi bylo Kristu v naší společnosti? Na poušti se připravoval na tento život s lidmi, mnohdy jakými! Na poušti byl Ježíš SÁM S OTCEM - taková má být i naše vnitřní modlitba.
Úkolem postní doby má být vnikat do tajemství Kristova díla. Stále slyšíme, že máme činit pokání, ale jsme stále stejní. Ale jde přece o změnu (metanoia). Co tedy máme dělat: mluvit o víře, rozvíjet víru, obohacovat ji a nedělat z ní „čajíček“ (light teology).

10. března 2006

Dnes začal otec Rybář rozebírat Podobenství o vinařích Mt 21,33-45. Bůh je ten, kdo založil vinici. Jde o srovnání se stvořením světa. Nejde o to dělit stvoření světa na 6 dnů, vždyť co je u Boha jeden den? Spíš jde o dobu, kdy se co a jak přibližně událo a stále děje.
Kosmogeneze - stvoření vesmíru a nebeských těles, „Trojice se domluvila“) Biogeneze - oživení hmoty - zde už je řeč o Kristu - skrze Něho a pro Něho, Kristus nese oprávněně (zvláště ve vých. církvi) titul Pantokratos. Zoogeneze - zvířata, vše co člověku pomáhá a člověka těší Antropogeneze - Žl 8 - Co je člověk, že na něho myslíš... Noogeneze - rozvoj lidstva a vědění, je nutná spolupráce lidí Kristogeneze - co by to vše bylo bez Krista?
Víno, dílo lidských rukou, to je láska člověka k Bohu. Vinaři však odmítli dát podíl majiteli vinice, dokonce jeho syna zabili. Bůh stvořil člověka pro sebe a povýšil jeho lidskou přirozenost. Považujeme se za adoptivní Boží děti, ale co takhle být vlastními dětmi? (Řím 8,18 - oslava Božích dětí) Když sv. Pavel říká: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus, nemyslí tím, že nás bude Bůh mít jako vlastní děti, pokud se čím dál víc budeme podobat Kristu?

11. března 2006

Pokračování: Víno z vinice je láska (láska mezi lidmi a je snad takový problém dát část - podíl Bohu?) Vinaři nechtěli dát podíl majiteli vinice (je to snad dávný problém člověka, který Boha nepotřebuje a chce být sám sobě bohem?) Vinaři zabili dědice a zasluhují si trest. Co udělá hospodář? Tvrdě je potrestá a vinici pronajme jiným. Může být těm vinařům odpuštěno? Může, člověk se musí stále učit více milovat. I my jsme jako ti vinaři a Bůh také čeká na naše víno - naši lásku. Pokud najdeš člověka, který tě miluje víc než já, tak já ti dovoluji toho člověka milovat víc než mě.

(Nápis na kříži na parkovišti Beuron na hranici mezi Francií a Itálií)

Rozhovor s P. Janem Rybářem

Máte skoro symbolické příjmení Rybář? Cítíte se jako rybář lidí?
UŽ mi to někdo říkal, ale je to úplně obyčejné příjmení a běžné v naší rodině.
Mohl byste nám říct něco o Vašem životě?
Narodil jsem se v Brně, moji rodiče také, pak jsme se přestěhovali do Bílovic. Nemám sourozence. Navštěvoval jsem Gymnázium na Velehradě a tam jsem vstoupil v 18 letech v roce 1949 do řádu Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1951 jsem byl s ostatními řeholníky zatčen a uvězněn. Po roce jsem byl propuštěn pro možnou „převychovatelnost" v mém věku a nastoupil jsem k PTP. Pak jsem pracoval jako řadový dělník až do roku 1960, kdy jsem byl po velké amnestii politických vězňů uvězněn na dva roky v tzv. „druhé várce", aby nezůstaly věznice prázdné (říkal se smíchem P. Jan).
Ve vězení jsem byl vysvěcen na kněze. Po roce 1968 jsem už působil v duchovní správě v Podkrkonoší. Od roku 1990 jsem byl děkanem v Rychnově nad Kněžnou a od roku 2004 jsem v důchodu a působím dále v Trutnově.
Jste také přesvědčen, že Vám svobodu nikdy nikdo nevzal?
Samozřejmě, vnitřní svobodu mi nemůže nikdo vzít.
Nebylo Vám někdy líto, že jste neměl slavnostní primiční mši sv. v rodné vesnici?
Ne, nebylo. Oni mě ji Bílovičtí stejně za 7 let udělali se vší parádou.

Co Vás napadne, když se řekne ...?
ŽIVOT: To mě napadne laň a její ladný pohyb, jak spěchá k vodě, je to jako v žalmu: Jako laň dychtí po živé vodě...
LÁSKA: To je samozřejmě Nejsvětější Srdce Ježíšovo, Boží Láska k nám.
OBĚŤ: Během svého působení Pán Ježíš nepotřeboval použít slovo oběť.
NADĚJE: Jsou krátkodobé naděje - dlouhodobé naděje, ale já myslím na křesťanskou naději, která se týká Věčnosti.
VELIKONOCE: Samozřejmě to je Zmrtvýchvstání.

Ale já mám bližší vztah k okamžiku, kdy se Bůh stává člověkem - to je slavnost Zvěstování Páně - 25. března.

Děkuji za rozhovor.

ptala se Zdeňka Nejezchlebová