Proč obdivuji Švýcary

Za posledních pětadvacet let jsem mnohokrát navštívil Švýcarsko. Mám tam přátele, jak Švýcary, tak i Čechy, kteří emigrovali do této země v roce 1968. Často jsem tedy pobýval ve švýcarských rodinách, vnímal jejich potřeby, starosti i radosti, křížem krážem procestoval tuto krásnou zemi, ale teprve po letošní dvoutýdenní dovolené jsem si uvědomil několik faktů, o kterých bych se rád zmínil.

Ekumenismus

V každé zemi na světě jsou náboženství, která podstatnou měrou ovlivňují chování lidí a chod té které země. Dnes jsme neustále svědky velkých konfliktů zapříčiněných nenávistí stoupenců různých náboženství. Ve Švýcarsku existuje mnoho náboženských skupin, z nichž nejvýznamnější jsou protestanté a katolíci. Koneckonců, bylo to právě ve Švýcarsku, kde se v 15. a 16. století zrodilo reformační hnutí. Od té doby uplynulo mnoho let a dnes přecházíte z katolického do protestantského kostela a vůbec se nad tím nepozastavujete. Zúčastnil jsem se na různých místech jak katolických, tak i protestantských bohoslužeb. Vlivy jednoho i druhého náboženství a jeho liturgie jsou zcela evidentní. Mnohý tzv. striktní katolík z klasické katolické země by se asi nad tím zhrozil a přinejmenším pohoršil, jak katolický kněz ve Švýcarsku celebruje mši. Mnohdy kněze ani diákona neuvidíte, protože katolických kněží je málo. Liturgii slova vede laik. Často je to člověk, který vystudoval teologii, nebo absolvoval teologický kurz. Jsou to tzv. "viri probati" - osvědčení muži, kteří sice nejsou vysvěceni na kněze, avšak pro jejich horlivost a nasazení ve službě Boží by si zasloužili, aby jim církev kněžské svěcení umožnila. To je však jiný problém, který souvisí spíše se strachem hierarchie o ztrátu moci než se životem ve Švýcarsku. To, co mne v této zemi fascinuje, je spolupráce mezi protestanty a katolíky. Nejde jen o pouhé ustupování jeden druhému, či vzájemné nenapadání se, jde o mnohem víc. Jeden druhého respektuje, ctí, jeden i druhý chce sloužit Bohu i lidem. Jen takový druh spolupráce a vzájemného respektu pak může jednou vyrůst ve věrohodnost obou náboženských směrů a nebude překážkou pravdivosti těchto společenství, jak je to vidět na mnoha jiných místech zeměkoule, kde neustálé vražedné náboženské konflikty vyvolávají odpor a pochybnost lidí nad smyslem existence takových religiózních seskupení.

Tolerance

Podle poslední statistiky o Švýcarsku (publikované 19. 5. 2008 v PRESSE) žije ve Švýcarsku asi 20 procent cizinců. Při počtu 7,5 milionu obyvatel je to tedy asi 1,5 milionu lidí. Švýcarsko je malá země se třemi oficiálními jazyky. Když po této zemi cestujete, potkáváte všude středoevropsko-mediteránní společnost. Vaši pozornost však okamžitě upoutá taky množství jiných jazyků, kultur a barev pleti - lidí, pocházejících snad ze všech koutů celé zeměkoule. Něco takového se hned jen tak nevidí ani v Rakousku, kde žiji, a už vůbec ne v Česku či na Slovensku, kde se původní obyvatelstvo nezřídka rozčiluje nad přítomností Vietnamců, Ukrajinců nebo Romů, kterých je všeobecně nesrovnatelně míň než je počet přistěhovalců ve Švýcarsku.

Po pádu komunismu se ve všech zemích bývalého sovětského impéria hodně mluvilo o tom, že je třeba si začít brát vzor u takových států, které jsou demokratické, pluralistické, tolerantní, otevřené novým názorům, ekonomicky vyspělé a taky moderně ekologické. Dnes je tomu již skoro 20 let a na území Čech či Slovenska se skutečně mnoho pozitivního změnilo. Ale kdykoliv navštívím Švýcarsko, je mi nesmírně líto, že tato země uprostřed Evropy zůstává nadále jakoby osamoceným ostrovem, kterého si nikdo nevšímá, a je to nesmírná škoda.

Autoři článků: