Promluva při mši sv. v sobotu 23. 10. 2010

Promluva při mši sv. v sobotu 23. 10. 2010
při oslavě jubilea hudebního skladatele a varhaníka Zdeňka Pololáníka

V evangeliu jsme právě slyšeli o fíkovníku a o jeho ovoci, které na něm však zahradník marně hledal. Proto taky my kazatelé na tomto místě obvykle káráme věřící lid kvůli tomu, že přináší příliš málo ovoce.

Jsou ovšem výjimky, fíkovníky, které ovoce dávají. Mají věk, řekněme, pětasedmdesát let, a přitom jsou v plné síle. Přinášejí užitek farnosti i církvi, vlastně celému světu. Zahradník Bůh z nich má radost (alespoň pokud můžeme soudit my lidé). A rozhodně bychom si my ostatní z nich měli vzít příklad a ptát se každý sám sebe: co dělám já užitečného pro farnost, pro církev? Co přináším tomuto světu?

Každému z nás byly (k tomu) uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. - Toto je věta z dnešního 1. čtení. Každý z nás jsme dostali dary k tomu, abychom přinášeli užitek, tj. abychom byli fíkovníkem přímo obsypaným plody. Čtení pokračuje: Tak (Kristus) určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, jiné za hudebníky a varhaníky (to tam není, přidal jsem to tam sám ; a text pokračuje), aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost.

Velice pěkně je v přečteném úryvku vyjádřena důležitá myšlenka „jednoty v mnohosti“. Pokud člověk využívá svých darů, svých schopností a obdarování, pak buduje jednu jedinou církev. Je to jako v orchestru: každý hudebník je jiný, každý hraje na jiný nástroj a především každý hraje něco jiného podle jiných not. A přitom vzniká něco jednotného a krásného! Pravý hudebník, jakým je náš pan varhaník, ví velice mnoho o rozličnosti, je otevřený pro mnohost tónů, zvuků, barev života i lidí, jejich povah a osudů, je tolerantní. Současně ale ví mnoho i o jednotě, o souzvuku (neboli symfonii), o lásce, o kráse... Jeho srdce obsáhne obojí, vlastně celý svět.

Takhle si to přeje Bůh, k tomu dává svou milost Duch svatý. Mimochodem, varhany jsou jedním z mnoha symbolů Ducha svatého, protože tóny v nich vyvolává vzduch. Kéž Duch svatý vane, dýchá i nadále z našich varhan, a především z našich životů!

Svěřme našeho dnešního oslavence Duchu svatému, ať v jeho životě stále mocně působí! Svěřme ho s radostí rovněž do rukou nebeské Matky, Panny Marie (k jejíž oslavě pan Pololáník napsal mnoho skladeb).

O Panně Marii se zpívá v jedné písni, že má v duši píseň andělských zvonů a má v duši bolest těch nejkrásnějších tónů. A pak je tam nakonec prosba k Marii: Požehnej mé kroky, požehnej má ústa, Žehnej každé písni, ve strunách mých zůstaň! Můžeme dodat: nejen ve strunách, ale i ve varhanních píšťalách, v hlase a především srdci ZŮSTAŇ MARIA! Provázej Zdeňka Pololáníka životem a vypros mu dlouhá šťastná léta plná radosti a Božího požehnání!