Rituál přechodu muže do dospělosti

Rituál, který byl v historii lidstva označován slovem iniciace, má svůj původ v dobách, kdy byli mladí chlapci dospělými muži a otci uvedeni mezi dospělé. K tomu sloužil rituál, který měl v různých kulturách svoji vlastní podobu a průběh. Cílem bylo dát mladému dopívajícímu muži zprávu, že k životu patří smrt, utrpení a bolest. To jsou konstanty života, kterým se nelze vyhnout. Mladý muž měl tak možnost poznat svou sílu, aby ji nikdy ve svém životě nezneužil k ponížení, ale také své slabosti a chyby, které tak nebude svalovat na druhé s cílem vyvléknout se ze zodpovědnosti za své činy. To, co se má mladý muž naučit lze shrnout tímto citátem:

„Mladý muž, který se nenaučí plakat, je barbar, stejně tak starý muž, který se neumí smát, je chudák „.

Rituál měl mladého muže správně nasměrovat a dát jasnou zprávu, že není pánem světa a jednoho dne zemře. S tímto postojem vstupoval do další etapy života: Existuje nejen stoupání a úspěch, ale také krize, neúspěch atd. Jsou to dobří životní učitelé. K tomu, jak bylo řečeno, sloužil rituál trvající mnoho dní čí týdnů. My k tomu dnes máme jen několik dní. Víme, že můžeme udělat jen dobrý začátek.

Rituál je způsob, jak sdělit důležité hodnoty života formou gesta, obrazu, pohybu či jednoduchých slov. Měl pomoci probudit v muži touhu po směru, po cíli. Účelem bylo zasáhnout ne hlavu, ale jeho srdce. Nemohlo to být jinak než tak, že rituál se odehrával mimo oči žen a matek, mimo známé prostředí. Často k těmto rituálům sloužily zvláště připravené prostory v přírodě, jako např. rituální jeskyně.

Protože dnešní muži přicházející na rituál iniciace již dávno nejsou chlapci, a ani jim nejsou k dispozici dospělí muži, kteří by je rituálem provedli, pracujeme tedy s dospělými muži a otci. Jazykem těchto mužů je vzestup, úspěch, dosáhnutí a překonání dalších životních úkolů. Je to jazyk výkonu. To je jistě pozitivum, ale chybí jim důležitá zpráva. Proto je skrze jednotlivé rituály vedeme dolů. Jazykem iniciace je sestup.

K tomu, abys mohl žít, musíš nejprve zemřít. Pšeničné zrno, které nepadne do země a neodumře, zůstane samo. K tomuto sestupování slouží jak prostředí samotné, tak přednášky, rituály rozbití, bolesti a smrti, ale také samota, ticho a modlitba. Je důležité, aby muž vstřebal jednotlivé programy dne. Jasné „ostré hrany“ jednotlivých částí vytvářejí prostor bezpečí a otevřenosti, aby se muži mohli opírat doslova rameno o rameno, aby mohli komunikovat jak se sebou, s druhými o sobě, tak s Všemohoucím Bohem. A důležité je, že žádný muž na tuto cestu nejde sám.

Celý rituál v našich podmínkách trvá čtyři dny. Jednotlivé fáze sestupu jsou důležité zprávy o rozbití falešného sebeobrazu a nalezení pravé identity, což je téma smrti, prožití bolesti a soucitu s bolestí druhých. A to jak s bolestí nebo zraněními, které jsem učinil sám, tak s bolestmi, které způsobil někdo jiný mě. Komunitní rituály (tedy ty, do kterých jsou zapojeni všichni současně) smutku a bolesti, prožití soucitu s bolestí druhého a usmíření, umožňují prožít silný pocit slabosti a zranění. Tímto způsobem se dotýkáme velikonočního tajemství.

A následný rituál síly a znovuzrození dává muži srozumitelnou zprávu, co to znamená být dospělým mužem a otcem. Vědomí, že jeho vlastní životní příběh je součástí velkého Božího příběhu, který ho nekonečně převyšuje a jehož se cítí být nezbytnou součástí, je to, s čím se muž vrací zpět do utváření světa vztahů a práce. Závěr rituálu končí úžasným tancem oslavy mužství a radosti nad jedinečnou skutečností našeho života - „jsem milovaným synem Božím“.

Z plakátku hnutí