Sederová večeře v naší farnosti

Letos se naše rodina zúčastnila sederové večeře v naší farnosti. Neuměli jsme si příliš představit, co nás čeká, a víceméně jsme šli opravdu na večeři. Nevěděli jsme nic bližšího o podstatě takové hostiny. Během večera jsme poznali, že sederová večeře je ryze setkáním na připomínku Ježíšovy poslední večeře s učedníky. U Židů probíhala jako tradiční rodinná bohoslužba ke svátku nekvašených chlebů. V této večeři jsou obsažena požehnání a modlitby, jež tvoří nejhlubší zdroj křesťanské liturgie, zvláště svátosti Večeře Páně – Eucharistie. Právě odtud pochází pojem eucharistie (hebrejsky b’racha) jako modlitby díkůvzdání.

Je pravda, že jsme měli opravdu hlad a mohli jsme si na pokyn pana faráře jídla jen „zobnout“. V celkovém schématu večeře to však bylo zároveň krásné cvičení trpělivosti a ukázněnosti.

Mimo to nám připadalo velmi krásné, že jsme byli účastni stejné večeře, jakou měl Pán Ježíš s učedníky, když ustanovil svátost Eucharistie. Otec Ludvík nám během jednotlivých částí, ve kterých večeře probíhala, vysvětlil, kdy asi Pán Ježíš proměnil chléb ve své tělo a kdy víno ve svou krev. To bylo alespoň pro mne velmi dojemné. Jednotlivé „chody“ večeře byly uvedeny modlitbou a zpěvem, kdy se připomínalo, jak se Bůh staral o izraelský národ při jeho vyvedení z Egypta.

Účast na této večeři byla krásným pokračováním oslav Zeleného Čtvrtka v kostele a zároveň setkáním s jinou kulturou, která společné rodinné stolování povýšila na setkání v modlitbě. Přičemž jedno není odtrženo od druhého, ale tvoří jednotu.

Bude-li se sederová večeře v naší farnosti opět konat, rádi se zúčastníme. Bylo to společenství bratří a sester při hostině a společné modlitbě.

Díky také všem, kteří s láskou tuto hostinu připravili.