Sestra Helena Malášková

Jak jsme ji znali i neznali

Zcela nedávno vešlo ve známost, že sestra Helenka Malášková ukončí působení pastorační asistentky v ostrovačické farnosti. Po Velikonocích se vrátí zpět do „své“ bystrcké farnosti. Žila mezi námi plných 10 let, ale znali jsme ji většinou jen oficiálně z výkonu její funkce. Jako osobnost stála celou tu dobu pokorně v pozadí za otcem Bedřichem, jemuž se všemožně snažila pomáhat na poli pastorace a administrace farností.

Požádali jsme ji o krátký rozhovor s cílem, aby našim farníkům prozradila něco víc ze svého života. A abychom i tímto způsobem aspoň trochu naplnili svůj dluh, který vůči ní máme.

Helenko, můžete nám prozradit, kde jste se narodila, jaké bylo Vaše mládí?

„Narodila jsem se v roce 1939 v Brně. Do 39 let jsem žila v rodném domě s rodiči, po úmrtí maminky (1977) již jen s tatínkem a sestrou v Bílovicích nad Svitavou. Od roku 1978 jsem bydlela v Brně-Bystrci. V mládí jsem byla sportovně založená, dělala jsem plavání, později jsem 10 roků učila plavat děti, 25 let jsem se podílela na vedení turistické základny ve Vysokých Tatrách."

Jaká byla Vaše příprava k povolání, jaké bylo Vaše profesní zaměření?

„Z politických důvodů jsem nesměla původně na žádnou střední školu, po ročním odkladu jsem mohla nastoupit na zdravotnickou školu. Po maturitě jsem pracovala jako zdravotní sestra ve vojenské nemocnici, po doplnění pedagogické kvalifikace jsem pak učila ošetřovatelství na Střední zdravotnické škole v Brně (30 roků). V roce 1992 jsem odešla pracovat do charity, abych v Brně zavedla domácí charitní ošetřovatelskou službu. Před důchodem jsem pak ještě necelé 3 roky pracovala v Institutu pro další vzdělávání zdravotníků v Brně.

„ Co bylo motivem Vaší práce pro církev?

„Vyrůstala jsem v tradiční křesťanské rodině a milostí Boží jsem měla vztah k Bohu a křesťanské zásady od dětství na prvním místě v žebříčku hodnot".

Při pohřbu otce Bedřicha se několikrát krátce připomínalo jeho působení v tzv. tajné církvi. Dá se očekávat, že jste se této činnosti také zúčastňovala. Můžete ji stručně popsat?

„V roce 1968 jsem se setkala s životem tzv. „podzemní církve“ a od začátku sedmdesátých let jsem byla přizvána jako spolupracovnice otce Bedřicha. Něco jako sekretářka a řidička v jedné osobě. Byla to nádherná léta práce pro Boží království při zakládání malých modlitebních společenství či doprovázení otce Bedřicha při formaci kněží".

A co společenství Emmanuel, mělo to nějakou souvislost či návaznost?

„Po revoluci, v roce 1990, naše „mateřské“ modlitební společenství vytvořilo zakládající buňku komunity Emmanuel v Československu".

Jak byla epocha „podzemní církve“ v životě otce Bedřicha ukončena?

„V roce 1992 byl otec Bedřich ustanoven ve veřejné duchovní správě farářem v Ostrovačicích a Veverských Knínicích.“

Vzpomeňte, prosím, na období svého přechodu z Bystrce do našich farností.

„Nejprve jsem do našich farností přijížděla na občasnou výpomoc otci Bedřichovi ve volném čase. Po odchodu do důchodu v roce 1997 se situace postupně měnila tak, že jsem se pak naopak jen spíše občasně vracela do svého bytu. Posléze mě otec biskup Vojtěch jmenoval pastorační asistentkou.

„Co bylo náplní Vaší práce?

„Když se ohlédnu zpět, podivuji se, v čem se stala moje pracovní doba téměř nepřetržitou. Vždyť to byly spíše střípky v kanceláři, u počítače, trochu vyučování náboženství a přípravy ke svátostem, občas návštěva nemocných, podíl na farní a určitou dobu děkanské agendě, příprava některých farních aktivit (poutě, senioři, děti, nemocní), kontakt s katechetickým centrem a z něho nepatrný servis katechetkám, alespoň letmé vedení farní domácnosti. Poslední dva roky mi byla dopřána milost doprovázet otce Bedřicha v jeho těžké nemoci.

„Jakým způsobem se nyní na své desetileté působení v našich farnostech díváte?"

Svoji službu jsem dělala velice ráda, jsem vděčná, že jsem mohla poznat tolik krásných lidí ve zdejších farnostech. Děkuji všem za trpělivost se mnou, snášení mé hyperaktivity i dalších negativních vlastností. Prosím za odpuštění všechny, komu jsem nechtěně ublížila. Vracím se zpět do své bystrcké farnosti, ale naše obce nejsou tak daleko, tak se ráda občas přijedu podívat".

Děkuji za rozhovor.

Především Vám však děkuji jménem všech farníků za veškeré Vaše služby ve prospěch našich farních společenství, za všechno, co jste zde po boku otce Bedřicha vykonala.
Přeji Vám hojnost Božího Požehnání do všech Vašich dalších aktivit.
Rádi Vás tady kdykoliv uvítáme!

Ptal se Jiří Koch

Autoři článků: