Stereotyp či radost?

Milé (nejenom) maminky na mateřské „dovolené“!

Určitě každá znáte ten každodenní kolotoč, který se s vámi roztáčí: vaření, praní, žehlení, nádobí, úklid, foukání na bolavá kolínka i srdíčka a znovu vaření, praní, žehlení… Já mám často pocit, že dělám pořád jen to samé a často hledám smysl těchto každodenních povinností, ale i starostí a radostí zároveň. A taky občas propadám panice a špatné náladě, když vidím to moje marné snažení (však znáte, co děti dokážou během volné chvilky)!

Letos jsem dostala příležitost si vyrazit na postní duchovní obnovu s otcem biskupem Pavlem Posádem. A hned na začátku jsem uslyšela slova snad přímo pro mě. Otec Posád nás totiž několikrát vyzval k tomu, abychom se snažili prožívat přítomný okamžik. Ne se pitvat v minulosti či snad spřádat plány do budoucnosti, ale máme chtít právě teď udělat něco krásného pro Boha. A určitě to nemusí být něco složitého. Stačí mít jen otevřené oči a všímat si těch, kteří jdou s námi po cestě, a které právě potkáváme. A může to být právě hladový manžel, ušmudlané děti, nechápající rodiče či protivní sousedé. „Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi napít, byl jsem cizinec, a přijali jste mě, nahý, a oblékli jste mě, nemocný, a navštívili jste mě, uvězněný, a přišli jste za mnou.“ Mt 25, 35-36.

Láska totiž znamená odevzdání se a Ježíš touží po naší lásce.

A tak se snažme i v těchto každodenních stereotypech objevovat něco krásného, vždyť právě to je to naše odevzdávání se.

A nezapomeňte – nejste v tom sami!!!

Autoři článků: