Sto dní v úřadu

100 dní v úřadu aneb jak se u nás vede novému panu faráři

1. Otče, už jste u nás 3 měsíce, poznal jste už nějaká specifika našich farností?

Myslím, že je to příliš krátká doba na nějaké objektivní hodnocení. Řekl bych, že to zde není nějaký příliš „pobožný kraj" (je to tak něco uprostřed mezi zbožnými Ratíškovicemi, odkud jsem přišel, a pohraničím, které jsem taky měl možnost poznat). Jinak mě nic specifického nenapadá. Mohla byste se zeptat trochu konkrétněji?

2. Co Vás zde mile překvapilo a potěšilo?

Z poslední doby a z akcí, kterým jsem se zde účastnil, se mi nejvíce líbily „modlitby matek", hlavně tím, že tam byli otcové (smích). Teď vážně: zorganizovali to sami farníci a já jsem tam skutečně dělal jen to, co mám dělat: věnoval jsem se hlásání Božího slova, vystavení NS a požehnání. Byl jsem zkrátka duchovní správce. Nemusel jsem vymýšlet program, organizovat reklamu, chystat pohoštění atd. Přesně tak to má být v živé farnosti, která není ve všem závislá jen na knězi. Takové farnosti pak Bůh žehná. Měli jsme lásku jeden k druhému, zažili jsme radost.

3. Co u nás naopak postrádáte, třeba ve srovnání s působením v Ratíškovicích?

Chtěli jste nějakou kritiku, máte ji mít (smích). Přesto chci předeslat, že jsem zde opravdu spokojený. Trochu snad postrádám farníky, kteří prostě „jsou k dispozici". Kteří přijdou a řeknou: „mám čas", „nabízím tyto schopnosti", „není něco potřeba?" Zdá se mi, že lidé zde jsou většinou zvyklí na to, že je bude někdo hledat, obíhat, prosit, přesvědčovat, nebo že si to „fara" udělá sama. V Ratíškovicích bylo pár lidí, kteří sami přemýšleli, co je potřeba dělat, sami si organizovali brigády a zařizovali mnohé věci. Měsíc před mým odchodem tam lidé přemýšleli, co by mohli na faře udělat, jak by faru připravili pro nového kněze, vymalovali ji a podobně. Zde to pravděpodobně nikoho nenapadlo, nebyl zde totiž ten, kdo by to vymyslel, rozhodl, zorganizoval. Občas se mi tady stane, že nějaký člověk řekne třeba: „mohlo by se udělat to a to", „správně to má být takhle", „vždycky se dělalo"... To ale není zrovna to, o co stojím. Budu vděčný těm, kteří, místo aby vymýšleli práci pro mě, nabídnou k dispozici sebe, své nápady a svou práci (i takoví zde jsou). Vím, že je těžké v dnešní době si najít na to čas, skoro nikdo nestíháme. O to obdivuhodnější je, pokud třeba někdo vyrobí a nasadí mříže do mnoha oken fary - za to chci z celého srdce poděkovat. I dalším farníkům, kteří nabídli svou službu i svůj čas. Kéž by takových lidí bylo co nejvíce.

4. Jak se Vám líbí okolní krajina?

Kromě mnoha krásných lidí je zde i krásná příroda, stále víc se mi líbí. A to znám okolní lesy jen částečně, na jednu stranu: kolem okruhu Velké ceny, kolem Helenčiny a Ríšovy studánky a Podkomorské hájovny. Je to zde prostě pohádka, a nejen v máji.

5. Proč si myslíte, že v anketě o název Farního zpravodaje vyhrál ORIK?

Jsem rád, že zvítězil tento neotřelý název. Bál jsem se totiž, a první odevzdané lístky tomu nasvědčovaly, že zvítězí nějaký název tradiční, který se nachází v záhlaví alespoň sta farních věstníků v celé republice a tisíců knih a publikací, které kdy vyšly. Pro mě je vítězství Oříka svědectvím mladosti ducha našich farníků.

Zvídavé otázky položila Zdeňka Nejezchlebová