Stres a Vánoce

Existuje mnoho paradoxů, těžko vysvětlitelných věcí. Když je nedovedeme odůvodnit, jsou pro nás záhadou, hlavolamem, který neřešíme, ale přece jen akceptujeme.

Mezi nejznámější paradoxy patří třeba diskrepance mezi fyzikálními zákony a nějakým konkrétním jevem, stavem anebo činem. Je např. zima, všude bílo a sníh, mrzne a znenadání příjde bouřka, hromy a blesky jako za horkého, parného léta... nebo těžce nemocný člověk, dle lékařských prognóz a diagnóz by už zde dávno neměl být, on však nadále žije, tvoří, a dokonce se u toho i usmívá. Paradox je tedy, dá-li se to říct zjednodušeně, definice nedefinovatelného. Kdyby však člověk měl odvahu, vytrvalost a chuť dostat se věci na kloub, možná by došel k zajímavému poznání, že paradox, paradoxně, vlastně ani neexistuje...

Kolikrát jsem to již slyšel: „Ach, ty Vánoce, už aby to bylo za námi, ten stres mne tak ničí“ - předvánoční úklid, nákup dárků, obstarávání bohaté zásoby jídla, aby byl štědrovečerní stůl opravdu „štědrovečerní“, výběr vánočního stromku, výzdoba, kapr, zabezpečení toho a onoho, aby o Vánocích vše klapalo na sto procent. A k tomu ty mraky lidí v obchodních centrech. Kdysi, za komunismu, jsme stáli ve frontách a davech, abychom koupili kousek masa. Dnes na nás čumí z regálů supermarketů davy a masy produktů - jak si jen vybrat ten správný, aby to o Vánocích bylo opravdu to ono, to krásné, to ducha - (anebo spíše břicha-) plné?

Ne, nechci teď ani moralizovat, ani poučovat, chci se jen dostat na „kloub tvrzení“, proč Vánoce způsobují - paradoxně - stres. Jsou to opravdu ty svátky, které za ten stres mohou? Nejsme to snad my sami, mne nevyjímaje, kdo si ten stres vyrábí, protože se koncentrujeme na něco, co vůbec není podstatou křesťansky slavených Vánoc? „Podívejte se, jak se milují“ - říkavalo se kdysi o prvních kresťanech. Bylo jich tenkrát opravdu málo, žili skromně, doba byla ťežká. Ta jejich soudržnost, zápal, pravdivost a autentičnost se však staly zdrojem šíření „Radostné zvěsti“ evangelia do celého světa. Radostná zvěst - toť podstata Vánoc. Kéž by pronikla naše srdce natolik, abychom ji dokázali, i beze slov, jen svou bytostí, zprostředkovat dál do společnosti a prostředí, ve kterém žijeme a které hledá smysl Vánoc zatím jen ve stresu...

Autoři článků: