Ten čas ale letí, že?

Myslím, že v těchto dnech mi nejvíc dají za pravdu děti a školní mládež. Prázdniny jim uběhly jako nic a už opět sedí ve školních lavicích, tam kde je každá sekunda jako věčnost, jak kdosi napsal.

Nám dospělým (zvláště po čtyřicítce) utíká čas ještě rychleji, a to dokonce i v případě, že bychom třeba zabloudili do školy a nějakým nedopatřením si sedli do školních lavic. Utíkají dny, týdny, měsíce, roky, jako voda, stále rychleji a rychleji.

Lidé před důchodem si říkají, že snad v důchodu bude víc času, ve kterém se budou konečně moci se věnovat tomu, co mají v plánu. Ale chyba lávky! Všichni zkušení dají za pravdu tomu, který napsal: Čas v penzi letí jako splašený kůň, a vy nestačíte udělat ani polovinu toho, co byste chtěli.

Žalmista se modlí (v Ž 39,5-7): Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, jaká je míra mých dnů, ať si uvědomím svou pomíjivost. Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny a můj život je před tebou jako nic, každý člověk trvá jen co dech. Jen jako stín jde člověk životem, zbytečně se vzrušuje, hromadí, a neví pro koho.

Podobně říká v dalším žalmu (Ž 103,15-18): Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě. Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů, s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je. Viz i Iz 40,6n.

V tom může být naše veliká útěcha: Nedostatek času a obrovská rychlost jeho plynutí kéž nás nevedou ani k šílenému závodu s časem ani k rezignaci, ale ke spoléhání na Boha, na jeho slovo a na jeho milosrdenství, které trvá stále. Nikdy nám neuteče, nezmizí, vždycky se ho můžeme chytnout a držet.

K tomu vám žehná duchovní správce Ludvík Bradáč