Titul "křesťan"

Nejdůležitějším titulem je „křesťan“

Pod tímto názvem uveřejnil Katolický týdeník ve svém 43. čísle článek P. Jiřího Kani z Blanska, kterým odpovídá na otázku čtenáře, jaké jsou v pokoncilní církvi kněžské hodnosti a tituly.

Z článku přepisujeme některé části, které by mohly zajímat i naše čtenáře: Nejprve je asi třeba rozlišit tituly, služby a funkce. Služeb najdeme v církvi bezpočet: od laických - ministrant, lektor či akolyta, přes mnohostrannou službu jáhenskou, až po kněžskou a biskupskou.
Kněze známe nejčastěji jako faráře (má svěřenou farnost), administrátora (svěřuje dočasně svěřenou farnost), kaplana, který se věnuje jiným uskupením než farnostem (vojsku, migrantům, domovům, nemocnicím a podobně), farního vikáře (lidově „kaplan“ či „kooperátor“), který je pověřen výpomocí ve farnosti, rektora chrámu (pečuje o chrám, který je význačný, ale není farní), děkana (název se používá v moravské církevním provincii) nebo vikáře (název v české církevní provincii), kterému je svěřena určitá míra správní pravomoci vůči několika farnostem.
Kněz, ale také pomocný biskup, může být ještě kanovníkem, pak tvoří s diecézním biskupem užší společenství (nejčastěji liturgické) při katedrále nebo kapitulním chrámu. Také může být biskupským vikářem. V těchto službách dostává svěřeny různě vymezené pravomoci diecézního biskupa.

Biskup metropolita má určité výsadní postavení vůči biskupství jeho církevní provincie (zasahuje tam například v případě úmrtí biskupa). Předpona arci- u názvů některých služeb (arcibiskup) identifikuje tuto službu jako historicky nejstarší v dané oblasti.

Pokud jde o tituly, ty si veřejnost nejčastěji spojuje s vyznamenáním a odměnami za zásluhy v nějaké službě. Jen namátkou vybírám: papež má mimo jiné tituly „Svatý otec“, „Jeho Svatost“, kardinál má oficiální titul „Jeho Eminerice“, biskup „Jeho Excelence“ a velmi častý je titul „Monsignore“, který je udělován automaticky s některými službami. Papež jej může udělit i významným kněžím, těm se pak současně přiděluje fiktivní služba „kaplana Jeho Svatosti“. Podobně to platí u titulu „prelát Jeho Svatosti“.
Pro kněze stále ještě přetrvává velmi oficiální titul R.D. (reverendissimus dominus - doslova nejdůstojnější pán), vyjma kněží řeholních, kterým patří oficiální titul pater neboli otec. V praxi se však naštěstí k biblickému titulu „otec“ hlásí většina kněží a také biskupů.

Za zmínku možná stojí, že náš sympatický zvyk oslovit titulem „otče“ nejen kněze, ale i biskupa, jsem nikde v Evropě nezaregistroval. Tím, že se snažíme být v užívání podobných titulů střízliví, koneckonců naplňujeme přání papeže Benedikta XVI., který nedávno vybídl k umírněnosti v této oblasti.

Závěrem je ovšem třeba říct, že nejdůležitějším titulem nás všech je titul „křesťan“. Ten naprosto přesně vyjadřuje, komu patříme a kdo nám jej bez našich zásluh udělil. Dobrým chováním mu dělejme čest.