Tradice vánočních stromů republiky

Málokteré město se může chlubit tak malebným okolím, jako Brno. A tak to nejsou jen „naše“ podkomorské háje s Pohádkou máje, ale na severovýchod od Brna i Bílovice nad Svitavou, s malebným údolím řeky Svitavy a hlubokými lesy, táhnoucími se k Moravskému krasu. Tato místa lákala k procházkám i delšímu pobytu zvláště na počátku 20. století mnoho Brňanů

, a zvláště byla zdrojem tvůrčí inspirace básníků, výtvarníků a hudebníků. Na lesních pěšinách a kolem řeky bylo možné potkat Helenu Koželuhovou s jejími bratry Josefem a Karlem Čapkovými, S. K. Neumanna s rodinou, Petra Bezruče, Zdenku Braunerovou, Leoše Janáčka a četné další.

Spisovatel Rudolf Těsnohlídek v Bílovicích prožil plných osm let. Zde vznikla i jeho nejlepší literární díla včetně půvabné Lišky Bystroušky.

A byl to právě Rudolf Těsnohlídek, který se dvěma uměleckými přáteli vyrazil na podvečerní procházku zasněženou krajinou dva dny před Štědrým dnem 22. prosince 1919. V lese panovalo hluboké ticho. Jen ze stráně vpravo se ozýval slabý nepravidelný zvuk, který připomínal steny dokonávající srny. Pustili se do príkré stráně za zdrojem toho zvuku a po krátke chvíli se jim naskytl šokující pohled. Mezi kořeny vzrostlého smrku na rozvinuté peřince leželo mrazem již modrající batole a tiše naříkalo. Uchopili dítě pod kabát a chvatně přenesli na četnickou stanici do Bílovic, kde byla učiněna nezbytná opatření pro jeho záchranu. Již po čtyřech dnech byla vypátrána matka nalezence, svobodná služka z Netína. Holčička jménem Liduška se jí narodila již před sedmnácti měsíci. Otcem byl ruský zajatec. Svobodná matka musela odejít za obživou z domu do služby, ale s malým dítětem práci obtížně hledala. Proto se rozhodla k tomuto zoufalému činu. U soudu tvrdila, že dítě v lese odložila až v okamžiku, kdy slyšela přicházet nějaké lidi, a že záchranu dítěte sledovala z úkrytu. Ani po odpykání trestu neprojevila o dítě zájem. Lidušku adoptovali manželé Polákovi z Brna a řádně ji vychovali. V r. 1938 se Liduška provdala za středoškolského profesora do Prahy.

V době, kdy se náš příběh stal, nebyl osud Lidušky ničím neobvyklým. Nezměrná bída po vyčerpávající válce byla příčinou podobných tragedií.

Osobní účast Rudolfa Těsnohlídka na příběhu malé Lidušky jej podnítila k hlubšímu zájmu o osudy opuštěných dětí. A snad právě skutečnost, že popsaná událost se odehrála v předvánoční době a pod smrkem, který je symbolem Vánoc, rozhodl se uskutečnit sbírku pro opuštěné děti právě pod vánočním stromem. Dozvěděl se o konání podobné akce v dánské Kodani a cele se nadchl myšlenkou prosadit tento obyčej také u nás.

A tak 6. prosince 1924 za účasti Rudolfa Těsnohlídka byl skácen v bílovických lesích statný smrk, který rozzářil svá světla 13. prosince 1924 v Brně na náměstí Svobody, jako první vánoční strom republiky. Tento vánoční strom se dočkal svých následovníků v mnoha dalších městech Moravy a Čech. Již v roce 1929 došlo k naplnění Těsnohlídkova záměru - ze shromážděných sbírek vybudovat Dětský domov Dagmar pro opuštěné děti v Brně Žabovřeskách. Projekt budovy bez nároku na honorář vypracoval architekt Bohuslav Fuchs. Slavnostní otevření se konalo 8. prosince téhož roku. Těsnohlídek se tohoto okamžiku nedožil.

Z pramenů zpracovaných PhDr. Vladimírem Ondrušem
vybrala H. Malášková