U hrobu posledního knínického faráře

Letos v létě jsem vyrazila s rodinou a přáteli na nezvyklou dovolenou. Naplánovali jsme si, že strávíme s dětmi o prázdninách týden na Znojemsku v těsné blízkosti rakouských hranic. Ubytovali jsme se na faře v Lukově, ve vesničce, kde má můj manžel příbuzné a kde byl také na vojně. Zapomněla jsem dodat to nejdůležitější - kromě nezbytných věcí jsme sebou všichni měli kola a před sebou několik desítek ještě neujetých kilometrů.

Každý den jsme vyráželi na cyklistické túry po okolí - také jsme zajeli do rakouského Hardeggu a nezapomněli jsme ani na královské město Znojmo. Na zpáteční cestě z výletu na zříceninu hradu Cornštejn jsme se zastavili ve vesnici Olbramkostel, kde je na místním hřbitově pochován rodák z nedalekých Žerůtek a zároveň poslední knínický farář P. Ladislav Vybíral.

P. Ladislav Vybíral působil u nás v Knínicích v pohnutých letech 1948 až 1950. Svým mladickým zápalem si získal mnoho knínických farníků včetně dětí a všichni dosud žijící na něho i po 57 letech rádi vzpomínají. Z Veverských Knínic odešel P. Vybíral rovnou do vězení. Vzpomínám si, že můj tatínek mu byl jako zedník pomáhat s opravou kostela, když působil někdy v sedmdesátých letech na severu Čech.

Stála jsem u hrobu člověka, který pokřtil mou maminku, který připravil na sv. přijímání mého kmotra a kterého jsem nikdy neviděla - jen na fotkách. A přesto mi byl hodně blízký. Mnohdy slyším chválu na kněze, kteří stráví ve farnostech dlouhou dobu a stihnou tak „udělat“ hodně práce. Tento kněz prožil u nás jen dva roky a přesto se nesmazatelně zapsal do srdcí mnoha lidí. Myslím, že i on svým životem a svými modlitbami má zásluhu na tom, že naše kníničská farnost tzv. nevymřela, že se znovu a znovu omlazuje.