Vánoční přání (2009)

Milí farníci, bratři a sestry,

znovu jsou tady Vánoce, ty krásné svátky, nejoblíbenější svátky, nejen mezi dětmi. Chtěl bych Vás pozdravit na začátku dalšího čísla našeho farního zpravodaje a říci Vám jednu krátkou myšlenku ohledně smyslu Vánoc.

Vánoce jsou krásné, protože o Vánocích cítíme blízkost nebe. Nebe se sklonilo k nám - to je to, co oslavujeme o Vánocích. Bůh se sklonil k naší bídě. Říkává se: V nouzi poznáš přítele. A my jsme o Vánocích poznali Boha, který k nám přišel, když jsme byli v nouzi. Když jsme se nacházeli v té největší temnotě (viz půlnoční bohoslužba, především 1. čtení Iz 9,1-3.5-6), tehdy nám zazářilo Jeho světlo.

Leželi jsme v prachu cesty a neměli jsme sílu pokračovat v chůzi. Každý se nám vyhnul, nebylo nikoho, kdo by nám chtěl nebo mohl pomoci. Tehdy Ježíš Kristus, milosrdný Samaritán, seskočil ze svého koně, tj. sestoupil z nebe. Přišel za námi, stal se nám podobným ve všem kromě hříchu, vyzvedl nás k sobě na sedlo svého oře (asi se i ušpinil naší špínou) a odvezl nás do hostince (symbol církve). Umyl nás ve svátosti křtu, posilnil chlebem věčného života, stará se o nás skrze své služebníky a instituce církve (sr. Lk 10,25-37). Tohle všechno jsou důsledky Vánoc. Začalo to Božím sestoupením k nám!

I náš OŘÍK chce přinášet Ježíše Krista a jeho poselství do srdce každého čtenáře. Krásné Vánoce Vám všem přeje

P. Ludvík Bradáč

Autoři článků: