V Brně se dne 10. 6. 2010 konal hudební seminář o varhanách a varhanících. Velice podnětný a zajímavý příspěvek tam přednesl náš varhaník, pan Zdeněk Pololáník. Zde si ho můžete přečíst.
Poprvé jsem se setkal se zvukem varhan v ostrovačickém kostele, ještě daleko v předškolním věku. Přestože šlo o nástroj velmi primitivní, velice mne zaujal. V té době mě přitahovaly všechny možné hudební nástroje, se kterými jsem se kde setkával, přál jsem si chrámový nástroj uvidět. Vystoupit na kůr mi umožnil o rok starší syn místního varhaníka, mého prvního kamaráda. Záhy jsem se stal ministrantem a slýchal tyto varhany mnoho let, denně i vícekrát. S přibývajícím věkem jsem poznával další varhany v okolí, podobné těm našim místním.
Až s příchodem na gymnázium do Brna jsem začal slýchat velké varhany brněnských chrámů se školenými varhaníky. Bylo mi 10 let, kdy jsem k dosavadním nástrojům, na které jsem se od pěti let učil (byly to housle a klavír), přidal varhany. Začal jsem jako samouk v místním kostele. Vyměnil jsem místo u oltáře za varhanní lavici na kůru. Hrál jsem při mších a různých příležitostech, vždy když místní varhaník nepřišel. Ten, když zjistil, že ho mohu zastoupit, využíval té možnosti a dělil se se mnou při početných svátečních a denních bohoslužbách. Na Vánoce a Velikonoce jsem doprovázel sborové mše spolu s jinými nástroji a náš pan varhaník se velmi rád ujal řízení a sólového zpěvu.
Výuce varhanní hry se mi dostalo ve 12 letech u pana prof. Josefa Slimáčka, k němuž jsem po nuceném návratu do sjednocené školy dojížděl do Brna. S varhanní literaturou jsem se seznámil až na pedagogickém oddělení „Hudební školy Jaroslava Kvapila“ u profesora Josefa Pukla. Po roce jsem se ocitl na varhanním oddělení brněnské konzervatoře u prof. Josefa Černockého.
V té době jsem se vedle hry na varhany věnoval kompozici. Tajně. Pan profesor totiž neměl rád, když se někdo „rozptyloval“ jakoukoliv vedlejší činností. Já jsem však zjistil, že více, než cvičení u varhan, mě zajímá přehrávání a poslech nových skladeb. V té době jsem navštěvoval nejen varhanní koncerty, ale všechny, které jsem stihl, včetně oper.
Ve svobodném povolání jsem musel dávat přednost objednávkám hudby pro divadla a filmy. Nebýt nutnosti tohoto existenčního zajištění, jistě by byl ještě vzrostl počet mých koncertních varhanních skladeb.
Názvy mým skladbám byly dány často až před jejich uvedením a jen velmi přibližně vystihují jejich charakter. Některé názvy mi byly doporučeny na základě poslechu.
Jako varhaník jsem zůstal na kůru, což mi vyhovovalo, neboť nerad veřejně vystupuji. Za totality jsem hrával všude, kde jsem byl zván. Po pádu režimu jsem byl 3 roky varhaníkem brněnské katedrály. V Ostrovačicích hraji 65 let.
Varhany mají úžasnou vlastnost, že mohou docílit registrační vynalézavosti interpretovou, využitím dynamického rozpětí a jiných technických vybavení, nepřeberné bohatství v sólové hře, ve spojení se všemi nástroji a lidskými hlasy, i bez hutnosti sazby.
Ve svých varhanních skladbách spoléhám na fantazii interpretů. Pokládám předpisování registrů za omezující pro svobodnou volbu umělce.
Jsou rozličné varhany, rozličná akustická prostředí. To vyžaduje přizpůsobení při volbě temp. Rovněž předpis metronomu proto pokládám za zbytečný, matoucí příliš svědomité varhaníky.
Důvěřuji varhaníkům, že zvolí k prostředí úměrné tempo a využijí registračních možností lépe, bez autorských doporučení.
Jsem překvapen, že v kostelích dochází k zákazů některých titulů absolutní hudby. (Programy koncertů v kostele se totiž schvalují).
Pokud tyto koncerty nejsou spojeny s liturgií, nepokládám za nutné zakazovat skladby, které přísluší do jiného období církevního roku.
I skladby nesoucí označení běžných forem, jako sonáta, preludium, burleska, rondo, ba i humoreska a scherzo, by nemusely být posuzovány jako nevhodné. Žádný varhaník přece nemá v úmyslu hrát v kostele nevhodné skladby.
Zjistil jsem, že pro mládež, které bylo po léta zakazováno chodit do kostela, jsou píšťalové varhany ještě dnes zajímavým, novým, doposud neznámým nástrojem.
Při školních exkurzích, kdy kromě prohlídky významných kostelů bylo zařazeno předvedení varhan v jejich zvukové barevnosti až k plné síle, byli studenti fascinováni poslechem a pozorováním varhaníka. Je proto jistě velmi prospěšné seznamovat mládež s varhanami a při návštěvě kostela ji přivádět na kůr a předvést hru na varhany.
(Původní text přednášky byl mírně upraven).