Velikonoční pozdrav 2011

Milí farníci, přátelé, při Velikonoční vigilii uslyšíme slova apoštola Pavla: My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání (Řím 6).

Tato slova jsou pro nás zvlášť aktuální v právě probíhajícím Roce křtu (v rámci přípravy na Cyrilometodějské výročí r. 2013). Je v nich silně zdůrazněna myšlenka spojení s Ježíšem Kristem (jsme s ním srostlí jako větev se svým kmenem). A právě díky tomuto spojení prožíváme to stejné co on – jsme s ním spojeni v utrpení, smrti i zmrtvýchvstání.

Jistě pro nás nebude těžké být s Ježíšem v tom, co je hezké. Jenže rozhodující je, jestli s ním zůstaneme a budeme se ho držet v utrpení. Myslím, že při velikonočních bohoslužbách rozhodujícím zlomem je odchod do „Getsemanské zahrady“ na konci večerní liturgie Zeleného čtvrtku. Do té doby apoštolové (tak jako my) mohli důležité věci z Ježíšových úst přeslechnout (totiž poslouchat hlavně své ego a jeho zkreslující interpretaci a slyšet jen řeči o úspěchu, bohatství atd.). Nyní se ale Ježíš radikálně vydává jiným směrem, zcela jinam, než bychom si přáli a představovali. A je to nepřehlédnutelné. Spolu se svými učedníky je vystaven únavě, samotě. Nastává noc. Ježíše zrazuje jeho přítel. Petr má zastrčit meč do pochvy.

Zůstaňme s Ježíšem v těchto chvílích, v bolesti, vyčerpání, bezmoci, temnotě. Pak mu budeme podobni i v jeho zmrtvýchvstání. Obnova křestního slibu o Velikonoční vigilii bude pro nás přijetím nového života od Krista.

Takové radostné Velikonoce Vám přeje

Váš duchovní správce P. Ludvík Bradáč

Na fotografii je Getsemanská zahrada.