Veselé Velikonoce?

„Veselé velikonoce“ - čteme na spoustě přání k těmto dnům. Když však dovolíte, budu vám přát raději radostné, protože radost je něco hlubšího, hodnotnějšího a trvalejšího než veselí. Pravá radost musí mít hluboké kořeny. A mně se zdá, že právě velikonoční radost ukazuje hloubku svých kořenů. Velikonoce pro nás nejsou jen svátky jara, probuzení života, jarních květů. Už starozákonní Izraelité oslavovali těmito svátky veliký Boží čin vysvobození národa z egyptského otroctví, tedy SVOBODU jako DAR, který se nedá zasloužit nebo vydupat, ale dá se přijmout, pokud je odvaha zřeknout se starých jistot (či pout, která může mít člověk dokonce i rád) a důvěřovat dárci, když zve a nabízí. Cesta s Bohem, cesta svobody skrývá fantastická dobrodružství (jen si připomeňte, co všechno zažili Izraelité s Bohem na poušti během těch let!). Jenže fyzická svoboda není všechno. Opravdu svobodný je jen ten, kdo má svobodu ducha, a k té nás osvobodil Kristus. Každý z nás nejednou zakusil, co popisuje 1. kniha Mojžíšova, když mluví o neštěstí v ráji. Poznali jsme, že hřích - i když může být parádně převlečený a přejmenovaný - bere štěstí a naději, zamlží životní cíl a zmate směr. V takové situaci se pak bere zavděk aspoň chvilkovým štístkem či hlučnou veselostí, když chybí opravdová radost. Velikonoce ukazují, že Bůh nepřestal milovat ani v takové situaci. Byl ochoten se ponížit, přijmout osud člověka a nakonec i smrt.
Velikonoční církev by měla zářit jako nevěsta a bez poskvrny, jako šťastná nevěsta, která ví, že získala svobodu a důstojnost za cenu krve svého snoubence. Dobře slavit velikonoce znamená přijmout DAR VYKOUPENÍ, být šťastný, svobodný a bohatý láskou. To všechno si nemůže člověk nechat pro sebe, vždyť je kolem nás tolik chudých. A jestli sdělená radost je dvojnásobná, kolik radosti a štěstí se nám nabízí, když se nejen podělíme, ale i pomůžeme najít tyto kořeny všem známým? Jen do toho! Radostné velikonoce tentokrát všem!

Převzato z časopisu AD