Vranov u Brna, cíl zamýšlené pouti

Vranov u Brna je významné poutní místo brněnské diecéze. Kronikáři paulánského řádu zaznamenali, že podle tradice v r. 1240 zemský úředník, šlechtic Vilém, nabyl na přímluvu Matky Boží ztraceného zraku. Z vděčnosti za své uzdravení nechal na Vranově postavit dřevěný kostel, který se od nejstarších dob stal cílem poutníků.

Nynější farní a poutní kostel byl postaven v letech 1617 - 1633 knížetem Maxmilianem z Lichtensteina. Současně byl dokončen paulánský klášter, spojený s kostelem. Je to doba prvního uvedení paulánských řeholníků na Vranov.

Pauláni, Nejmenší bratří sv. Františka z Pauly, je řád založený sv. Františkem z Pauly v r. 1435 (Paola v Kalabrii, jižní Italie). K nám byl uveden 1495. Postupně vzniklo v českých zemích sedm paulánských konventů. Byly však zrušeny za jozefínských reforem v letech 1784 - 85, mezi nimi i vranovský po 152 letech působení.

Po obnovení činnosti r. 1992 buduje paulánský konvent na Vranově duchovní centrum  brněnské diecéze. V současné době bylo dosaženo stavu, jaký byl před zrušením kláštera na konci 18. stol. Kostel je postaven v raně gotickém slohu s jedinou vnitřní prostorou.

Dominantou hlavního oltáře je líbezná socha Matky Boží vranovské se sepnutýma rukama bez dítěte, s mírně nakloněnou hlavou. Je z doby před r. 1500 a přinesli ji patrně první pauláni vranovské komunity. V r. 1617 byla socha prohlášena za milostnou, r. 1645 korunována a v r. 1712 ozdobena řádem Zlatého rouna, věnovaným Janem Adamem  z Lichtensteina.

Současně s výstavbou kostela byla pro rod zakladatele zřízena krypta. Je zde dosud pohřbeno na 50 členů rodu. Jako poslední zde spočinula princezna Marie Benedikta v lednu 1992. Je to světový unikát, kdy členové panujícího rodu cizího státu byli pohřbíváni mimo výsostné území své země.

Z knihy Poutní místa Moravy a Slezska vybrala L. Franzová