Vzpomínka na modlitby od babičky

Žila jsem u babičky do deseti roků. Babička měla 6 dětí, samá děvčata, která byla ve službě u sedláků. Moje maminka sloužila také, tak mě vychovávala babička. Byla vdova, dědeček padl ve válce. Babička byla velice zbožná, modlili jsme se každý večer.

Babička mne naučila modlitbičku: "Můj Ježíšku zlatý, tam v nebeské říši, kéž andílci tvoji, modlitbu mou slyší; ať maminku chrání a tatínka sílí, a vlast naši brání, tví andílci milí. Ať hodné máš děti, a pokoj zde svatý, tu modlitbu splň mi, můj Ježíšku zlatý".

A jinou: "Šel Pán Ježíš do zahrady, naklonil svou svatou hlavu na studenou trávu, na studenou rosu. Přišel k němu svatý Petr, ach můj milý Ježíši, co tu děláš? Počítám svých pět ran, co mi lidé dali. Do nohou, do rukou, do srdce, trnovou korunu, pak mě ukřižovali."

Po deseti letech jsem se nastěhovala k rodičům. Koupili si domek, tak jsem žila s nimi. Bylo to jiné prostředí, a modlitbičky jsem úplně zapomněla. Přesto, že jsme se také modlívali, bylo to pro mě už jiné. Byla jsem hodně bázlivá, nemohla jsem si dlouho zvyknout.

Píšu to proto, že je mně už 83 roků. Nikdy jsem si na ty modlitbičky nevzpomněla, modlila jsem se už jinak. Až jednou ve spánku jsem ty modlitbičky uslyšela. Vzbudila jsem se, byla jsem z toho překvapená. Celý den jsem pak chodila a pořád na to myslila. Vypadá to podivně, ale je to pravda. Pořád nevím, jak si to vysvětlit.

Autoři článků: