Vzpomínka na otce Josefa Janštu, obětavého kněze i člověka

Po smrti P. Františka Vlacha naše farnost očekávala příchod nového kněze, který by nás dále vedl a posiloval naši víru v Boha. Netušili jsme, jaký dar jsme v osobě P. Josefa Janšty dostali. P. Janšta byl společenský, houževnatý ve víře a v práci.

Jednou v létě nám pan farář oznámil, že je potřeba začít s opravou říčanského kostela. Nejprve s malováním a následně s opravou fasády. Netušili jsme, co nás čeká. Byla to namáhavá práce, jak pro samotného pana faráře, tak i pro těch několik věřících, kteří jeho výzvu uposlechli.

Vzpomínám si na jedno odpoledne, kdy nás několik s panem farářem oklepávalo omítku kostela. Právě procházeli kolem lidé, kteří se vraceli z Brna autobusem ze zaměstnání. V té chvíli pan farář začal tlouci paličkou do kovového lešení a volal na kolemjdoucí: "Říčaňáci, kde jste, že nám nejdete pomoct!" Po té se znovu chopil práce a pokračoval v oklepávání omítky.

Když na pana faráře přicházela vážná choroba, a nemohl již podávat v kostele přijímání obvyklým způsobem, zůstal stát na levé straně oltáře. Věřící k němu přicházeli postupně, aby jim mohl s vypětím všech sil Tělo Páně podat.

Měli jsme možnost asi dvakrát pana faráře Janštu navštívit na Moravci.

V té době byl již upoután na lůžko. Byli jsme tam s manželkou a s tehdejším panem děkanem P. Vladimírem Petrů. Během návštěvy jsme se s panem farářem společně modlili. Při odchodu nám udělil z lůžka požehnání. Bylo to nelehké loučení s knězem, kterého jsme měli rádi.